MONITOR

Objem vyčerpaných peněz z fondů EU stoupl

2009-12-13T15:51:00.001+01:00

Tempo čerpání z evropských fondů se zrychluje. V listopadu Češi získali z EU dalších 9,7 miliardy korun. Celkově už bylo vyplaceno 56,2 miliardy korun. Národní orgán pro koordinaci navíc očekává v nejbližší době další nárůst proplacených prostředků o zhruba 25 miliard korun.

Na současném meziměsíčním nárůstu se nejvíce podílí Operační program Doprava (3,6 miliardy korun), dále OP Životní prostředí (dvě miliardy) a OP Lidské zdroje a zaměstnanost (0,8 miliardy). Zatímco v říjnu byl objem všech proplacených peněz pro české příjemce ve 46,4 miliardy korun, ke konci listopadu se zvýšil na 56,2 miliardy.

„Nynější zrychlující se trend v čerpání by zajistil bezproblémové využití všech peněz z fondů EU, které má ČR programovém období 2007 –2013 k dispozici,“ uvedl ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška. Česká republika má pro období 2007–2013 možnost z fondů EU vyčerpat až 26,7 miliardy eur (okolo 800 miliard korun).

Zdroj: 9.12.2009 euro.cz str. 0 Investice

Evropské peníze proudí zatím jen do 75 programů z celkových 317

2009-06-26T19:13:00.001+02:00

Tiskováí zpráva ministerstva pro místní rozvoj (MMR), Praha, 25. červen 2009: Dvacet sedm zemí Evropské unie má k dispozici 434 operačních programů pro čerpání peněz z EU pro programové období 2007-2013. Jen 181 programů ale zatím získalo od Evropské komise potvrzení o souladu jejich systémů s nařízeními Evropské komise.

Většina operačních programů všech zemí Evropské unie tedy zatím stále čeká na začátek proplácení ze strany EK.

„Česká republika očekává v nejbližších týdnech schválení řídících a kontrolních mechanismů u 16 operačních programů,“ uvedl náměstek ministerstva pro místní rozvoj Martin Plachý.

Stejně jako Česká republika čeká na start čerpání evropských peněz také například Španělsko, Finsko, Řecko, Dánsko, Belgie nebo třeba Slovensko a Kypr.

„Řídící a kontrolní orgány Evropské komise nyní prověřují jednotlivé programy České republiky. Zejména se zaměřují na tři oblasti – monitorovací systém, auditní strategii a administrativní kapacitu jednotlivých programů,“ řekl dále náměstek Plachý.

Už na konci července přitom očekává ministerstvo od EK kladné stanovisko k nastavení systému čerpání. Hned poté se mají začít jednotlivé programy naplno proplácet již z evropských peněz.

Zdroj: URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zdroje-financovani-z-eu-2007-2013/evropske-penize-zatim-jen-do-75-programu/1001573/53601/

Spolupráce bank a regionálních rad v čerpání evropských dot

2009-06-18T14:55:00.001+02:00

Úvěrová politika, edukace žadatelů o dotace a kurzové riziko byly hlavními tématy prvního zasedání pracovní skupiny finančních institucí a regionálních rad 16. června 2009 v Jihlavě. Jednání se zúčastnili zástupci bank a zástupci všech sedmi regionálních rad regionů soudržnosti řídících evropské dotace z regionálních operačních programů (ROP).

Iniciování vzniku této pracovní skupiny bylo jedním ze závěrů dubnového kulatého stolu na téma "Ohrozí finanční a ekonomická krize čerpání evropských dotací v regionech?"Čtyři důvody odmítnutí úvěru

Bonitu žadatele o dotaci posuzují jak regionální rady, tak i banky, pokud žadatel požádá o úvěr na předfinancování svého projektu. Banky deklarovaly připravenost financovat dotační projekty a shrnuly čtyři důvody pro odmítnutí úvěru: nedostatečné finanční zdraví žadatele, nekvalitní projekt (nesmyslný záměr, problémy s udržitelností apod.), problémy ve výběrovém řízení na banku a krátký čas na posouzení žádosti o úvěr.

Při sledování podílu vlastních zdrojů klienta, dotací a požadovaného bankovního úvěru se obě strany shodují na požadavku vlastních zdrojů klienta ve výši zhruba jedné třetiny způsobilých výdajů projektu. Zatímco regionální rady posuzují především historii žadatele o dotace, banky se soustředí i na souhrn dalších investic svého klienta pro posouzení míry jeho zadluženosti. Bankovní domy při hodnocení berou v úvahu i schopnost managementu, zkušenosti a schopnost plánování investic.Partnerství bank a regionálních rad

Banky a regionální rady navázaly konkrétní spolupráci v několika směrech. Akutní je součinnost především u edukace žadatelů o dotaci. Regionální rady budou spolupracovat při šíření informací žadatelům a příjemcům dotací. V návrhu je i spolupráce s Českou bankovní asociací a ministerstvem pro místní rozvoj na vydání praktické publikace o investičním plánování, určené především obcím.

Více informací naleznete na stránkách www.jihovychod.cz

Zdroj: 17.6.2009 businessinfo.cz str. 0 Regionální operační programy

Přítok eur může vyschnout

2009-06-15T17:41:00.001+02:00

Protiprávní manévry ministerstva pro místní rozvoj stojí Česko zbytečně stamiliony korun

MONITOROVACÍ SYSTÉM

Vposledních měsících často skloňovaný monitorovací systém nepostradatelný pro čerpání evropských fondů je nutné vyřešit tak, aby ho konečně platil Brusel (EURO 13, 15 a 19/2009). Stále stejnou písničku zpívá v pořadí už třetí ministr pro místní rozvoj, nyní Rostislav Vondruška. Evergreen s nepopulárními dozvuky pro státní rozpočet (dosud kolem 300 milionů korun) se umístil i v programovém prohlášení úřednické vlády. Fakt, že minulé pondělí se protlačil jako mimořádný bod na program Fischerova kabinetu čerstvě pokřtěného Parlamentem, svědčí o vážnosti situace.

AKČNÍ TÁPÁNÍ

Lidovec Cyril Svoboda se při odchodu z ministerstva pro místní rozvoj (MMR) kasal, jak monitorovací systém zachránil. Odkoupení licence a dohodu o narovnání s dosavadními poskytovateli, firmami Tesco SW a S&T CZ, bratru za 120 milionů korun, označil za první etapu nápravy právní vady z roku 2001, kdy firmy získaly zakázku v rozporu se zákonem. „Právní vady systému ministr Svoboda nevyřešil,“ upravuje slova svého předchůdce Vondruška. Nemyslí si tedy, že peníze, které Svoboda poslal oběma firmám, Brusel ještě někdy proplatí. Bývalé vedení MMR přitom ujišťovalo, že 107 milionů korun vydaných na odkoupení licence půjde z unijních peněz.

Vondruška s ministrem financí Eduardem Janotou jedou v pondělí 15. června žehlit potíže s monitorovacím systémem do Bruselu. Teď už nejde „jen“ o to, že stamiliony korun dosud utracené za celý systém uhradí Česká republika ze svého a unijní pokladníci jí je neproplatí. Vážně hrozí, že Evropská komise nepustí do Česka další eura, a stát navíc bude muset vracet již poskytnuté zálohy na evropské dotace. Při stavu veřejných financí by to pro národní rozpočet byla drtivá rána. Strážce české pokladny proto bude v Bruselu obhajovat neobhajitelné. Ač vyzbrojeni vládním Akčním plánem nebude se snadno vysvětlovat, proč MMR stále odkládá regulérní soutěž na monitorovací systém, která jediná může jednou provždy odstranit letité právní vady, a tím otevřít kohoutek k přítoku eur na financování systému.

NA BRUSELSKÝ KOBEREČEK

„Centrální část systému je funkční a nejsem si jistý, zda musíme vyhlašovat výběrové řízení,“ řekl minulý týden pro týdeník EURO Vondruška. „Jediné, co musíme zajistit, je fungování systému po 31. srpnu, dokdy je s provozovateli podepsána smlouva,“ dodal. Vše spěje k tomu, že MMR využije smlouvy z doby ministra Svobody, která umožňuje protahovat spolupráci s Tesco SW a S&T CZ až do roku 2013. „Že to budeme muset prodloužit, je téměř jisté,“ nepochybuje Vondruška argumentující tím, že nelze ohrozit čerpání fondů. „Napravit právní vadu z doby před osmi lety bude velmi těžké,“ pochopil ministr. Na zadání velké soutěže se prý ale pracuje. „Přizvali jsme právníky a experty na IT. Je to téma, které hýbe úřadem,“ tvrdí Vondruška. Potvrzuje, že ze hry stále nevypadla varianta připojit se k některému z resortů čerpajícímu evropské fondy, který si při zavádění systému vedl zdatněji a velmi pravděpodobně využívá služeb společnosti SAP. Může s tím souviset i to, že SAP stáhla stížnost u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) na utajené přidělení zakázky výše uvedeným firmám. „Správní řízení bylo 5. června zastaveno. Stále však probíhají dvě řízení, kde je zadavatelem Centrum pro regionální rozvoj,“ sdělil Filip Vrána z ÚOHS.

Akční plán se i po jeho odsouhlasení vládou snažilo MMR udržet pod pokličkou, než ho představí v Bruselu. Materiál, který má týdeník EURO k dispozici, dává na vybranou: další provoz centrálního systému zajistit utajeným přidělením zakázky v takzvaném jednacím řízení bez uveřejnění, zato s jistotou, že EU náklady na systém nikdy neproplatí. Nebo v řádné soutěži pořídit nový systém, popřípadě doplnit současný, ale i tady Akční plán upozorňuje na řadu rizik. A teď, Brusele, raď.

Zdroj: 15.6.2009 Euro str. 52 Report

Ministr Vondruška zahájil pravidelná jednání s předsedy regionálních rad

2009-06-15T09:20:00.001+02:00

Dokument informuje o jednání ministra pro místní rozvoj Rostislava Vondrušky s předsedy regionálních rad, které řídí regionální operační programy. Hlavním tématem jednání bylo zefektivnění čerpání prostředků z jednotlivých programů na pravidelných měsíčních setkáních. MMR předneslo představitelům regionálních rad sérii kroků a doporučení.

Ministerstvo pro místní rozvoj předneslo představitelům regionálních rad sérii kroků a doporučení, která mají vést ke zrychlení čerpání a větší míře vzájemné koordinace. Opatření, která umožní žadatelům lepší přístup k dotacím, zahrnují například urychlení plateb, využití úvěrových mechanizmů a nástrojů finančního inženýrství, spolu se sjednocením podmínek uváděných v rozhodnutích a smlouvách.

„Urychlení a zjednodušení administrativních procesů spojených s čerpáním strukturálních fondů bude mít zásadní vliv na rozvoj podnikání v České republice. Revize tohoto systému a nová opatření pomohou žadatelům o evropské dotace," uvedl ministr Vondruška.

Důležité je i zdokonalení strategie řízení tzv. „výzev", kvalitní monitorování projektů a dodržování administrativních lhůt. Ministr Vondruška na jednání hovořil o řešení velkých administrativních nároků spojených se zpracováním žádostí o dotace.

„Jde především o navázání ještě intenzivnějšího pracovního vztahu mezi ministerstvem a regionálními radami na pravidelných měsíčních schůzkách. Právě zvýšená míra koordinace povede k ještě rychlejšímu a efektivnějšímu čerpání," řekl dále Vondruška.

Už zítra dojde k dalšímu zahájení pravidelných měsíčních setkání ohledně možnosti zefektivnění čerpání financí z fondů EU. Tentokrát budou zástupci ministerstva pro místní rozvoj jednat s jednotlivými náměstky z ministerských resortů, které jsou řídícími orgány operačních programů.

Zdroj: 11.6.2009 businessinfo.cz str. 0 Rozvoj regionů

Vláda se bude zabývat monitorovacím systémem pro evropské dotace

2009-06-08T11:08:00.001+02:00

Praha 5. června (ČTK) - Ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška v pondělí seznámí své vládní kolegy se stavem a fungováním monitorovacího systému, který zajišťuje čerpání peněz z evropských fondů. Ministři projednají také akční plán, který obsahuje seznam kroků k tomu, aby byl systém plně v souladu s požadavky EU. ČTK o tom dnes informovalo ministerstvo pro místní rozvoj (MMR).

Vláda tento bod původně na programu neměla, zařadila ho však mimořádně do agendy na pokyn premiéra Jana Fischera. K dokumentům se po vládě vyjádří Evropská komise. "Jsem přesvědčen, že Evropská komise vyjádří své kladné stanovisko do konce měsíce června," řekl ve čtvrtek Vondruška. Pokud komise dokumenty skutečně schválí, začnou se evropské projekty plně proplácet z unijních peněz. Dosud byly hrazeny výhradně z národních zdrojů a záloh z EU.

Ministr financí Eduard Janota ale ve středu varoval, že pokud EK nápravná opatření, na kterých začalo ministerstvo pracovat pod vedením exministra Cyrila Svobody, neschválí, bude muset stát vybudovat nový monitorovací systém. Ten by přišel na stovky milionů korun a komise na něj již nepřispěje, podotkl Janota.

Hlavním nedostatkem monitorovacího systému z roku 2001 byly právní vady, které uzavřely cestu k jeho financování z evropských fondů. MMR opakovaně ujišťovalo, že problémy se netýkají samotného fungování systému. Licenční smlouvu o narovnání se společnostmi S&T CZ a Tesco SW, které systém vyvinuly a zabezpečují jeho provoz, uzavřelo MMR koncem dubna.

Zdroj: 5.6.2009 Zpravodajství ČTK

Janota a Vondruška budou v Bruselu jednat o systému pro fondy EU

2009-06-04T13:44:00.001+02:00

Praha 3. června (ČTK) - Ministr financí Eduard Janota se spolu s ministrem pro místní rozvoj Rostislavem Vondruškou příští týden vydají do Bruselu, aby tam jednali o podpoře tuzemského monitorovacího systému pro čerpání evropských peněz. Janota o tom dnes informoval poslance ze sněmovního rozpočtového výboru. Informaci potvrdil ČTK i šéf ministerstva pro místní rozvoj (MMR).

"Já věřím, že se podaří přesvědčit příslušného komisaře o funkčnosti toho systému," řekl Janota poslancům. Ujistil, že systém je funkční, problém je pouze to, zda byl pořízen v souladu se zákonem. MMR systém pořídilo v roce 2001 v rozporu s tehdy platným zákonem o zadávání veřejných zakázek. Úřadu to uzavřelo cestu k financování systému z evropských dotací.

Právě nadcházející jednání je podle Vondrušky tím, co by mělo Česku dále otevřít cestu k financování systému z EU. "Předmětem je definice takových kroků, které umožní proplácet vynaložené náklady z bruselských prostředků," řekl ČTK Vondruška.

Ministr financí vidí kořeny problému v minulém vedení MMR. "Jeho (monitorovacího systému) funkčnost byla ze strany samotné České republiky nepochopitelně zpochybněna bývalým vedením ministerstva pro místní rozvoj," připomněl. Loni v prosinci navíc zástupce MMR v Bruselu informoval evropské úředníky o údajných chybách a nedostatcích v systému, které pak na straně komise vyvolaly pochyby. "Evropská komise toto pojala tak důkladně, že nám pohrozila zastavením financování průběžnými platbami," podotkl Janota.

Janota varoval, že pokud Evropská komise neschválí nápravná opatření, na kterých začalo ministerstvo pracovat pod vedením exministra Cyrila Svobody, bude muset stát vybudovat nový monitorovací systém. Ten by přišel na stovky milionů korun a komise na něj již nepřispěje, varoval Janota.

MMR v současnosti připravuje novou soutěž na hlavní část systému. Samotný tendr však podle Vondrušky předmětem nadcházejících jednání být nemá.

Zdroj: 3.6.2009 Zpravodajství ČTK

EU - klub benefitů

2009-06-01T10:20:00.001+02:00

Přínosy pětiletého členství České republiky v unii převážily

EVROPSKÁ UNIE

Prvního května uplynulo pět let od vstupu České republiky do Evropské unie. Evropa tak tímto aktem symbolicky ukončila dělení kontinentu na Západ a Východ. Zároveň před pěti lety došlo k historicky nejmasivnějšímu rozšíření unie o deset států – postkomunistické země ze střední a východní Evropy, Maltu a Kypr.

Mnozí z těch, kteří v referendu v roce 2003 hlasovali pro politický „návrat do Evropy“, toužili dohnat a předehnat životní standard „Zápaďáků“. Vstup měl potvrdit plně funkční tržní ekonomiku přistupujících států a přijmutí povinností vyplývajících z právního rámce sjednocené Evropy.

Jak si Češi v unii vlastně vedou? Převážila pozitiva vstupu na jednotný vnitřní trh EU nad negativy? Týdeník EURO se rozhodl oslovit respektované ekonomy, aby získal odpovědi na výše položené otázky. K našemu podivu dospěli respondenti k překvapivé shodě: „Ze vstupu do evropského společenství česká ekonomika jednoznačně profitovala.“ Tento názor se opírá o několik klíčových údajů a srovnání se zbytkem unijních nováčků. Podívejme se tedy blíže na statistiky, jež mohou běžnému smrtelníkovi nabídnout srovnání vývoje za posledních pět let.

BOBTNAJÍCÍ HDP

Obvyklým ukazatelem ekonomické aktivity je hrubý domácí produkt (HDP). Srovnáme-li data z roku 2004 a 2008, ve většině nových členských zemí (NČZ) HDP rostl. Jedinou výjimkou je Maďarsko. Jeho ekonomika byla v minulém roce silně postižena dopady globální finanční krize. V přehledu desítky NČZ zaostávají Češi v přibližování se průměrnému HDP celé unie pouze za Kyprem a Slovinskem. Dle zprávy, kterou zpracovala Evropská komise na žádost českého předsednictví EU, rostlo hospodářství NČZ v průměru o 1,75 procenta HDP rychleji, než by tomu bylo vně vnitřního trhu. S tím souhlasí i ekonom České spořitelny a člen vládní skupiny NERV Petr Zahradník. „Kdybychom do unie nevstoupili, nešli bychom cestou volného trhu. Podléhali bychom různým omezením, měli bychom větší transakční náklady a domácím výrobcům by chyběla technická standardizace výrobků,“ vypočítává Zahradník. Podobně uvažuje i předseda Mezinárodní obchodní komory v ČR Jaromír Drábek. České firmy prý těžily z výhod vyplývajících z asociační dohody již před datem rozšíření. „Teprve okamžikem vstupu však mohly začít plně využívat všech výhod jednotného trhu. Především bezcelního oběhu zboží aprincipu země původu, který umožňuje prodávat výrobky určené pro trh v ČR po celém území EU,“ upozorňuje Drábek. „Noví členové dosáhli historicky nejlepších výsledků v růstu reálného HDP. V období let 2004 až 2007 se urychlila konvergence k ekonomické úrovni průměru EU, ať už tuto úroveň měříme poměrem HDP na obyvatele nebo jako produktivitu práce,“ soudí Jiří Malý z Institutu integrace ČR do evropské a světové ekonomiky z VŠE. Pro staré členské země se otevřely nové trhy a investiční možnosti. Unie se díky rozšíření stala nejsilnější ekonomikou světa s třicetiprocentním podílem na světovém HDP. Sjednocená Evropa navíc ukusuje 17procentní podíl pomyslného koláče světového obchodu. „Vstup do EU byl pro českou ekonomiku jednoznačně přínosný. Objem zahraničních investic reflektoval naše přistoupení k jednotnému trhu EU. Akcelerace růstu HDP je příliš jednoznačná na to, abychom ji mohli vysvětlit nějak jinak než vstupem do EU,“ připomíná Ondřej Schneider, který žije od roku 2008 ve Washingtonu a přednáší zde na Georgetown University.

PROSTĚ UKRAJINA

Spekulace bývají obvykle doménou médií. Týdeník EURO však požádal ekonomy, aby se vyjádřili k hypotetické situaci, co by nastalo, kdyby ČR vystoupila z páté vlny rozšíření. Většina dotázaných expertů se domnívá, že by se nedostavilo vyšší tempo růstu HDP, neklesla by také nezaměstnanost z devíti na 4,4 procenta. „Zřejmě bychom nezaznamenali narůstající přebytek zahraničního obchodu, ale spíše jeho deficit jako před vstupem,“ tvrdí Malý. Podobně argumentuje Jaromír Drábek a dodává, že „pokud bychom do EU v roce 2004 nevstoupili, česká ekonomika by vlivem rozšíření EU o okolní země začala velmi rychle ztrácet konkurenceschopnost“. Byli bychom vystaveni větším ekonomickým výkyvům, horšímu právnímu prostředí, menšímu zájmu investorů a menšímu exportnímu výkonu. „Prostě Ukrajina,“ míní Jiří Havel, ekonom a lídr kandidátky ČSSD do eurovoleb.

Transformace většiny východoevropských zemí usilujících o vstup do hospodářského a politického společenství znamenala také tlak Bruselu na reformní úsilí kandidátů. Směřování mimo svazek zemí Evropské unie by snížilo váhu a význam modernizace pravidel i institucí. Nedošlo by také ke zlepšení rámce pro podnikání. „Zároveň bychom byli daleko méně čitelní pro zahraniční investory, a ti by preferovali nám podobné země uvnitř EU. Vážně se obávám, že se toto začne dít kvůli našemu lavírování okolo přijetí eura,“ míní Jiří Plecitý, jenž stál u našich příprav na členství a následně tři roky pracoval v kabinetu místopředsedy Evropské komise Güntera Verheugena. Nyní kandiduje do Evropského parlamentu za SNK-ED.

Zatímco pro Ondřeje Schneidera je to příliš spekulativní otázka, poradkyně prezidenta Stanislava Janáčková z VŠE odmítá v ekonomii úvahu typu „co by bylo, kdyby“. „Rozdíl by pravděpodobně nebyl tak velký, jak se někdy soudí,“ je přesvědčena Janáčková.

MEZERY NA VNITŘNÍM TRHU

Experti se rovněž shodují, že k dobudování jednotného trhu chybí odstranění překážek na evropském trhu se službami. Dále to předpokládá uvolnění bariér pro volný pohyb pracovních sil. V tomto ohledu bude důležitý rok 2011, kdy má Německo a Rakousko zrušit restrikce vůči pracovníkům z NČZ. Ti byli přitom mantrou všech odpůrců nejen rozšíření, ale i další integrace. Na Západě dominovala představa levné pracovní síly z východní Evropy, která zahltí pracovní trhy od Dublinu po Berlín. Především hrozba záplavy polských instalatérů nabyla téměř apokalyptické podoby. Podle studie EK se však nic takového po vstupu desítky nováčků nepotvrdilo. V součtu využilo možnosti usadit se v některé ze starých členských zemí EU pouze 3,6 milionu lidí z NČZ.

Jiné mýty opanovaly takzvané strukturální fondy EU. Zemědělci zvyklí na štědré dotace se báli efektu „vysavač“. Totiž toho, že noví členové s vysokým podílem zemědělského sektoru vysají peníze z Bruselu. Opět to byl mylný předpoklad. Díky přechodným obdobím by se zemědělské dotace unijních nováčků měly dorovnat vůči jejich západoevropským protějškům až v roce 2013.

Debaty o budoucnosti vnitřního trhu se vedou i v oblasti harmonizací daňových systémů členských států EU. V současnosti představuje rozptyl základních sazeb DPH v evropských zemích patnáct až 25 procent. Tyto rozdíly přitom ovlivňují ceny služeb a výrobků, a tudíž i cenovou konkurenceschopnost těchto států. Malý se domnívá, že určité sladění daňových systémů by bylo žádoucí. A Plecitý připomíná, že Brusel pracuje na dokončení jednotného trhu ve specifických odvětvích, jako jsou telekomunikace, poštovní služby nebo energetika. Posledně zmíněný sektor a jeho bezpečnost je navíc podle Havla nejvýznamnější hrozbou dneška. Další překážku znamenají omezení týkající se bezpečnostních a jiných požadavků na zboží, uzavírá výčet rezerv Drábek.

ČESKÝ OPTIMISMUS

V oblasti takzvaných měkkých dat hrají prim průzkumy veřejného mínění, jež s jistou mírou pravděpodobnosti odrážejí, co si například Švédové, Češi nebo Poláci myslí o EU. Ze statistik vyplývá, že Čechů, kteří podporují naši účast na evropském projektu, za poslední čtyři roky mírně přibylo. V Maďarsku nebo Litvě se naopak eurooptimisté smrskli na necelou třetinu. V ČR převládá názor, že členství země v EU je „dobrá věc“. Podle údajů za rok 2008 je o tom přesvědčeno 46 procent veřejnosti, což je o sedm procent nižší podpora, než vykazuje průměr v unii. Negativní názor zastává zhruba dvanáct procent obyvatel. Dvě třetiny Čechů jsou také přesvědčeny, že členství je pro nás výhodné. V tomto srovnání o šest procentních bodů převyšujeme standard evropské sedmadvacítky. Poměrně unikátní místo zaujímá Praha i v žebříčku zemí, jež hodnotí kladně pád železné opony. Zde jsme s 83 procenty získali prvenství. Výčet statistik uzavírá očekávání Čechů, kdy dosáhneme životní úrovně západoevropských zemí. Podle březnového šetření společnosti STEM se 37 procent spoluobčanů domnívá, že se tak stane za méně než deset let. Ve srovnání s předchozími roky se letos velmi významně zvýšil podíl lidí, kteří vyrovnání naší životní úrovně a životní úrovně Západu odhadují v horizontu do jedné dekády.

EVROPSKÁ ÚNAVA

Evropou přesto koluje slogan o „únavě z rozšíření“. Na podzim roku 2008 se pro další případné rozšíření vyslovilo necelých 44 procent Evropanů. Staré členské země rozděluje názor, zda rozšíření unii posílilo (44 procent), nebo oslabilo (40 procent). Podle bruselského týdeníku European Voice na tom nese svou vinu poslední, šesté rozšíření o Bulharsko a Rumunsko v roce 2007. Unie tyto země přijala za členy, aniž by si zabezpečila dostatečné pojistky. Stále častěji se tak do diskusí promítá takzvaná „absorpční kapacita“ EU, jež se podle mnohých citelně snížila. Země jako Francie nebo Německo dávají jasně najevo, že před dalším rozšířením musejí být přijata nová pravidla, která zjednoduší a zefektivní fungování evropského klubu. Napříč starou patnáctkou je navíc rozšířeno přesvědčení, že „noví“ Evropané se více orientují na transatlantickou vazbu a ve větší míře vyznávají samoregulační mechanismy volného trhu, což je pro mnohé Západoevropany nepříjemné zjištění.

***

Kdyby nám šlo jenom o peníze, to bychom se mohli ucházet o členství ve Spojených arabských emirátech.

MILOŠ ZEMAN, 19. 12. 1998

Vstup do EU pro mě skutečně není snem. Nemáme ale žádnou alternativu. Byli jsme a vždy zůstaneme v Evropě. Dnes se nedá bez členství v EU existovat. Je to ale sňatek z rozumu, nikoli z lásky. Pro středoevropský stát, který neleží na ostrově nebo na okraji Evropy, je zkrátka nemožné nepřistoupit k EU.

VÁCLAV KLAUS, 16. 4. 2003

Deset zemí včetně ČR vstupuje za podmínek, kdy to tu EU nestojí tolik peněz, jako stál třeba Marshallův plán. To znamená, že to Evropská unie pořídila velmi levně.

MIREK TOPOLÁNEK, 27. 5. 2003

Ať už do EU vstoupíme, nebo nevstoupíme, to, že doporučujeme občanům, aby nehlasovali pro, to je samozřejmě náš názor, který má své odůvodnění.

VÁCLAV EXNER, 27. 5. 2003

Graf

VÝVOJ ČISTÉ POZICE ČR VŮČI

ROZPOČTU EU 2004–2008

(v mld. Kč)

7,3

2004

2,0

2005

6,7

2006

15,2

2007

22,8

2008

Pramen: ministerstvo financí

Tabulka

JAK VEŘEJNOST PODPORUJE

ČLENSTVÍ V EU (V %)

ZEMĚ ROK 2004 ROK 2008

EU průměr 56 53

Česká republika 42 46

Estonsko 52 61

Kypr 52 40

Litva 40 27

Lotyšsko 69 55

Maďarsko 49 31

Malta 45 46

Polsko 50 65

Slovensko 57 62

Slovinsko 52 59

Pramen: Eurostat

HDP NA OBYVATELE

V PARITĚ KUPNÍ SÍLY

ZEMĚ ROK 2004 ROK 2008

EU-27 100,0 100,0

EU-15 (staré členské země) 113,2 110,3

Česká republika 75,1 81,3

Estonsko 57,2 65,0

Kypr 90,3 92,5

Litva 50,5 60,6

Lotyšsko 45,7 55,1

Maďarsko 63,1 62,6

Malta 77,1 78,9

Polsko 50,6 56,1

Slovensko 57,1 70,7

Slovinsko 86,4 90,8

Pramen: Eurostat

INFLACE JAKO HARMONIZOVANÝ

INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN

ZEMĚ ROK 2004 ROK 2008

EU průměr 2,0 3,7

Česká republika 2,6 6,3

Estonsko 3,6 10,6

Kypr 1,9 4,4

Litva 1,2 11,1

Lotyšsko 6,2 15,3

Maďarsko 6,8 6,0

Malta 2,7 4,7

Polsko 3,6 4,2

Slovensko 7,5 3,9

Slovinsko 3,7 5,5

Pramen: Eurostat, v procentech

DEFICIT VEŘEJNÝCH FINANCÍ

(V % HDP)

ZEMĚ ROK 2004 ROK 2008

EU průměr -2,9 -2,3

Česká republika -3,0 -1,5

Estonsko 1,7 -3,0

Kypr -4,1 0,9

Litva -1,5 -3,2

Lotyšsko -1,0 -4,0

Maďarsko -6,4 -3,4

Malta -4,7 -4,7

Polsko -5,7 -3,9

Slovensko -2,3 -2,2

Slovinsko -2,2 -0,9

Pramen: Eurostat

STATISTIKA EXPORTU

(v mld. eur)

ZEMĚ ROK 2004 ROK 2008

EU celek 3024,719 4010,313

Česká republika 55,4599 99,4765

Estonsko 4,7687 8,4659

Kypr 0,7617 1,0872

Litva 7,4777 16,0672

Lotyšsko 3,2228 6,8612

Maďarsko 44,6713 73,2316

Malta 2,0235 1,9014

Polsko 60,3317 114,2518

Slovensko 22,3047 48,2473

Slovinsko 13,1533 23,1884

Pramen: Eurostat

MÍRA

NEZAMĚSTNANOSTI (V %)

ZEMĚ ROK 2004 ROK 2008

EU průměr 9,0 7,0

Česká republika 8,3 4,4

Estonsko 9,7 5,5

Kypr 4,7 3,8

Litva 11,4 5,8

Lotyšsko 10,4 7,5

Maďarsko 6,1 7,8

Malta 7,4 5,9

Polsko 19,0 7,1

Slovensko 18,2 9,5

Slovinsko 6,3 4,4

Pramen: Eurostat

PRODUKTIVITA PRÁCE

NA ZAMĚSTNANCE

ZEMĚ ROK 2004 ROK 2008

EU-27 100,0 100,0

Česká republika 68,0 73,1

Estonsko 57,2 61,6

Kypr 82,8 84,2

Litva 53,3 60,8

Lotyšsko 45,9 50,6

Maďarsko 72,0 74,0

Malta 90,1 90,5

Polsko 61,5 61,5

Slovensko 65,5 77,5

Slovinsko 81,9 84,9

Pramen: Eurostat

Zdroj: 1.6.2009 Euro str. 60 EU2009.CZ

Příprava nových úvěrů pro obce

2009-06-01T09:22:00.001+02:00

Připravované programy úvěrů pro municipality budou navazovat na program OBEC, který byl již ukončen a na program úvěrů z Regionálního rozvojového fondu, kde je poskytování úvěrů, vzhledem k dočasnému vyčerpání disponibilních zdrojů, Ministerstvem pro místní rozvoj pozastaveno.

Záměrem ČMZRB je zahájit programy postupně v průběhu 2. pololetí 2009, umožnit využití úvěrů i na rozsáhlejší projekty v oblasti vodohospodářské ale i další infrastruktury měst a obcí. Úvěry budou poskytovány s využitím prostředků získaných od partnerů z tuzemska i zahraničí.

Zdroj: ČMZRB

Krize nesmí ohrozit čerpání evropských dotací v regionech

2009-05-27T11:30:00.001+02:00

Světová ekonomická krize začíná ohrožovat realizaci projektů v regionech, financovaných z fondů Evropské unie. Z toho důvodu se u příležitosti veletrhu Urbis Invest setkali u kulatého stolu představitelé Asociace krajů České republiky, bank, ministerstev, regionálních rad regionů soudržnosti a dalších institucí působících na českém trhu, aby hledali společné řešení.

Předseda Rady Asociace krajů ČR, jihomoravský hejtman Michal Hašek, řekl, že stále častěji nastává situace, kdy zájemce o čerpání prostředků z Evropské unie projde úspěšně komplikovaným posuzováním svého projektu v rámci Regionálního operačního programu (ROP), ale ten nakonec není realizován. Žadatel totiž není schopen zajistit si vlastní finanční podíl, nezbytný k financování projektu. Banky mu z nejrůznějších důvodů nepůjčí. Přitom právě čerpání evropských prostředků může být jedním z velmi silných protikrizových opatření ve chvíli, kdy na regiony dopadá hospodářská recese.

Hejtmani se u kulatého stolu s bankovní asociací dohodli na vytvoření pracovní skupiny, která má vytvořit společné pracovní postupy při oceňování bonity žadatelů i kvality projektů tak, aby žadatelé, kteří uspějí ve schvalovacích procesech u jednotlivých Regionálních operačních programů, uspěli také u bank a jejich záměry se tak mohly realizovat.

Podle místopředsedy Asociace krajů ČR, pardubického hejtmana Radka Martínka, hraje roli také nedávné rozhodnutí ministra financí o tom, že u evropských fondů nemohou být uplatňovány zástavy. „To je závažné rozhodnutí. Ukazuje se, že pro banky by mohlo být zásadním problémem při poskytování finančních prostředků. Proto jsme se dohodli, že také tato část problému bude předmětem řešení ve společné komisi," řekl Martínek.

Michal Hašek připomněl další problém - kurzové riziko plynoucí z pohyblivého kursu české koruny vůči evropské měně. „Pokud nedojde k dohodě mezi vládou, regiony a bankami, leží dnes kurzové riziko fakticky na krajích. Jen pro ilustraci: Při posílení kursu Kč vůči Euru o jednu korunu přicházejí Regionální operační programy (ROP) o šest miliard korun. Následky nesou řídicí orgány jednotlivých regionů soudržnosti, případně kraje. Ale my si nemůžeme dovolit v situaci, kdy ministerstvo financí předpovídá krajům výpadky příjmů ve stamilionech, ještě je do budoucna zatížit tím, že na konci finančního období ponesou kurzové riziko v řádech stovek milionů," řekl Hašek a ocenil, že bankovní asociace přijala pozvání hejtmanů k diskusi o možných cestách řešení aktuálních problémů.

„Dnešním dnem začala konstruktivní jednání s představiteli finančních institucí a já mohu říci, že existuje společná ochota hledat způsoby jak podporovat sociálně ekonomický rozvoj krajů," konstatoval místopředseda Asociace krajů Radko Martínek.

Zdroj: 14.5.2009 Veřejná správa str. 7 Kraje

Regionální politika v České republice

2009-05-27T10:18:00.001+02:00

Regionální politika se v České repu v uplynulých 10 letech zařadila mezi významné vládní politiky a svým zaměřením výrazně přispívá k řešení regionálních rozdílů v sociálně ekonomickém rozvoji státu. I když současné trendy v jejím rozvoji směřují k posilování decentralizace na jedné straně (rostoucí úloha krajů v regionálním rozvoji) a evropské dimenze (určující role politiky hospodářské a sociální soudržnosti prostřednictvím evropských fondů) na straně druhé, plní stát i nadále nezastupitelnou úlohu při rozvoji celého systému regionální politiky.

Úkolem státu je především vytvořit základní legislativní, institucionální a koncepční rámec regionální politiky a v neposlední řadě prostřednictvím konkrétních programů přispívat k redukci největších regionálních disparit, které přesahují rámec a možnosti územních samosprávných celků.

Příspěvek hodnotí dosavadní vývoj regionální politiky, charakter regionálních problémů a popisuje úlohu státu a krajů při jejich řešení.

1. Východiska regionální politiky a její dosavadní vývoj

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR je dle zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky a dalších odvětví jako například bydlení, cestovního ruchu a územního plánování, která rovněž významně ovlivňují rozvoj regionů.

Na základě toho formuluje zásady regionální politiky České republiky a podniká základní koncepční a realizační kroky k jejich naplnění.

Regionální politika představuje soubor intervencí, zaměřených podle konkrétní situace státu a jeho regionů a podle očekávaných vývojových tendencí, na podporu opatření vedoucích k růstu ekonomických aktivit a jejich vyváženému územnímu rozmístění a k rozvoji infrastruktury.

Základní podmínkou je jasné definování priorit a koncentrace prostředků na tyto priority.

Jejím významným cílem je konvergence regionů v rámci určitého územního celku a klíčovým znakem je její selektivnost, to znamená diferenciace zaměření intervencí na podporu vybraných problémových regionů, které výrazně zaostávají ve svém rozvoji za průměrem v míře, která je společensky uznána za nežádoucí. V podmínkách České republiky se regionální politika uplatňuje z úrovně Evropské unie vůči vybraným regionům NUTS 2, z úrovně státu vůči vybraným státem podporovaným regionům (§ 4 zákona č. 248/2000 Sb.) a z úrovně krajů vůči vybraným mikroregionům.

Základními úrovněmi v regionálním rozvoji a realizaci regionální politiky ČR jsou:

* regiony soudržnosti (NUTS 2) - statistické oblasti,

* kraje (NUTS 3)-vyšší územní samosprávné celky,

* okresy - regionální jednotky pro stanovení regionů se soustředěnou podporou státu,

* správní obvody obcí s rozšířenou působností (ORP) - správní okrsky,

* obce - obecní a městské úřady.

V roce 2008 uplynulo 10 let od přijetí Zásad regionální politiky vlády Usnesením vlády ze dne 8. dubna 1998 č. 235. Zásady vytvořily základní podmínky pro vybudování kompaktního systému regionální politiky v České republice v podobě uplatňované po desítky let v zemích se standardní tržní ekonomikou. Do té doby, v období realizace zásadních transformačních procesů po roce 1989, měla opatření státu v oblasti podpory regionálního rozvoje a řešení regionálních problémů zpravidla jednorázový, časově omezený charakter s převažujícím zaměřením na snížení nadprůměrné nezaměstnanosti v dotčených oblastech státu. Příkladem je Usnesení vlády č. 148/1994 o opatřeních k řešení situace v okresech s nejvyšší nezaměstnaností.

Zásady regionální politiky byly přijaty zejména ze dvou hlavních důvodů. V polovině 90. let se v souvislosti s hospodářskou krizí poměrně výrazně prohloubily rozdíly v hospodářské a sociální situaci jednotlivých regionů a bylo zřejmé, že pouze opatření odvětvové povahy nebo jednorázové regionálně zaměřené kroky nemohou vést ke zlepšení daného stavu a je nezbytné vytvořit jednotný legislativní, programový, institucionální a finančně nástrojový rámec pro permanentní uplatňování regionální politiky. Dalším významným impulsem pro přijetí Zásad bylo zahájení přípravy na vstup České republiky do Evropské unie. První hodnocení předpokladů pro náš vstup do Evropské unie ze strany Evropské komise v roce 1997 kriticky konstatovalo, že regionální politika v České republice prakticky neexistuje a její absence představuje vážnou překážku úspěšného přístupového procesu. Přitom bylo zřejmé, že Česká republika po svém vstupu do Evropské unie bude vzhledem k výrazně nižší ekonomické výkonnosti svých regionů (s výjimkou hlavního města Prahy) významným příjemcem finančních prostředků z evropských fondů v rámci politiky hospodářské a sociální soudržnosti představující evropskou dimenzi regionální politiky.

Vládní Zásady byly zejména v letech 1999 - 2000 rozpracovány do potřebných výstupů v legislativní, strategické a programové rovině zohledňující národní dimenzi regionální politiky a zároveň umožňující nezbytné kroky v přípravě na vstup do Evropské unie. Více jak 10 let, které uplynuly od přijetí přelomového usnesení vlády a následných opatření, ukázalo potřebnost a životaschopnost systému regionální politiky v České republice z hlediska jeho základních pilířů.

Účelem tohoto příspěvku je popsat především národní dimenzi regionální politiky, jak je uplatňována zejména na úrovni ústřední státní správy a krajů. I když ve srovnání s kohézni politikou, respektive politikou hospodářské a sociální soudržnosti, realizovanou v České republice v období 2007 - 2013 prostřednictvím 24 operačních programů o celkovém objemu přes 26 miliard EUR (její charakteristika není předmětem tohoto příspěvku) představuje národní rámec regionální politiky spíše doplňkovou součást celého systému, plní některé základní články této politiky nezastupitelnou úlohu. Například legislativní rámec stanoví mj. základní pravidla i pro realizaci kohézni politiky, národní čí krajské programy podpory regionálního rozvoje řeší i problémy, které nelze financovat z evropských fondů a podobně.

2. Charakteristika regionálních rozdílů v České republice Česká republika ještě jako součást Československa vstoupila do období zásadních politických, hospodářských a společenských změn po roce 1989 jako země s relativně malými meziregionálními rozdíly, které byly výsledkem minulého tlaku státu vedoucího k úsilí tyto rozdíly bez ohledu na náklady a efektivnost celého procesu co nejvíce vyrovnávat. Avšak v důsledku transformace českého hospodářství na tržní ekonomiku se začal vývoj jednotlivých regionů po roce 1990 poměrně výrazně diferencovat v důsledku stagnace či úpadku nekonkurenceschopných odvětví v určitých částech země na jedné straně a rychlého rozvoje progresivních aktivit v jiných oblastech státu na straně druhé. Tento vývoj se vyznačoval rozdílnou dynamikou v uplynulých 20 letech (např. výrazné prohloubení regionálních disparit ve druhé polovině 90. let či konvergenční tendence v posledních zhruba 5 letech), nicméně jeho souhrnným výsledkem je v současné době poměrně diferencovaná regionální struktura státu, kdy vedle regionů či měst s velmi dynamickým rozvojem (zejména Praha se svým okolím) lze identifikovat i regiony s typickými charakteristikami stagnace či úpadku z hlediska základních charakteristik sociálně ekonomického rozvoje (například oblast severozápadních Čech a některé okrajové části státu).

2.1. Hlavní regionální disparity Vývoj v jednotlivých regionech České republiky se podle diferenciace jednotlivých faktorů ovlivňujících regionální rozvoj a v závislosti na různých výchozích podmínkách, poloze a stupni urbanizace projevuje rozdílnou dynamikou i rozdílnými změnami územních ekonomických struktur.

Z porovnání hlavních faktorů regionálního rozvoje je zřejmá existence zřetelných meziregionálních disparit, které lze charakterizovat takto:

* dochází k poměrně významnému prohlubování rozdílů v ekonomické výkonnosti krajů v řadě ukazatelů rozhodujících pro životní úroveň obyvatelstva (HDP/obyvatele, průměrné mzdy, nezaměstnanost aj.),

* existují významné rozdíly mezi okresy v míře nezaměstnanosti a v příjmech na obyvatele,

* v krajích postižených nezbytností rozsáhlé restrukturalizace průmyslu (zejména v Ústeckém a Moravskoslezském kraji) je stále vysoká nezaměstnanost, nedaří se dostatečně rychle a efektivně realizovat potřebné strukturální přeměny,

* prohlubuje se odlišnost venkovského prostředí komparativně nevýhodně vůči prostředí městskému, obce ve venkovských oblastech mají nepříznivé podmínky pro podnikania dochází ke stárnutí venkovského obyvatelstva,

* zaostává ekonomická úroveň značné části příhraničních okresů,

* přetrvává nedostatečné napojení severovýchodní Moravy a Slezska na transevropské komunikační tahy a hlavní město, což výrazně přispívá k nezájmu investorů, zejména zahraničních, o toto území,

* existují rozdíly mezi podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí ve dvou největších městech (Praha a Brno) a ostatními krajskými městy,

* projevuje se stále narušené životní prostředí v důsledku minulé průmyslové činnosti v severozápadních Čechách a na severní Moravě a v důsledku rozvoje automobilové dopravy v Praze a dalších velkých městech.

2.2. Typy regionů v regionální struktuře ČR Při orientaci regionální politiky na konkrétní typy územních celků se vychází z typologie regionů provedené z hledisek:

* hospodářské výkonnosti regionů,

* dlouhodobého socioekonomického vývoje a míry koncentrace aktivit,

* geografické polohy

2.2.1 Rostoucí, stagnující a zaostávající regiony 1. Rozvíjející se regiony: Do této skupiny patří Praha jako nejdynamičtěji se rozvíjející region, který představuje významný článek v hierarchii středoevropských metropolí a plní nadnárodní funkce. Lze sem zařadit i podstatnou část Středočeského kraje, který má významný růstový potenciál související s polohou Prahy uvnitř tohoto regionu. Zařazení Plzeňského kraje do této skupiny je ovlivněno úspěšným procesem tvorby pracovních míst v nově se rozvíjejících zónách a podnicích. Jihomoravský kraj lze zařadit do této skupiny především díky dominantnímu postavení brněnské aglomerace, zároveň však vykazuje určité problémy především ve svých jižních a jihovýchodních oblastech.

2. Mezi regiony s průměrnou nebo nižší dynamikou rozvoje patří Královéhradecký, Pardubický, Vysočina, Zlínský a Liberecký kraj. Tyto kraje na jedné straně vykazují velmi dobré výsledky určitých ukazatelů (hlavně aglomerace krajských měst), zároveň však v mnoha dalších ukazatelích nedosahují průměru České republiky). Bariérou pro některé kraje je především špatná dopravní dostupnost (Jihočeský a Zlínský kraj), ve všech krajích pak je problémem mimo jiné existence a dostupnost odlehlých (periferních) venkovských území. V případě Vysočiny se jedná o nově vytvořený kraj na pomezí Čech a Moravy v méně příznivých přírodních podmínkách. Území kraje sestává z oblastí bez výrazné tradice průmyslové výroby s výjimkou krajského města Jihlavy a celkově má spíše venkovský charakter. Skrytý potenciál rozvoje cestovního ruchu nebyl prozatím dostatečně využit. V kraji se rovněž negativně projevil útlum zemědělské produkce. Nicméně v posledním období začal vykazovat růst i tento kraj.

3. Zaostávající nebo jinak problémové regiony: Karlovarský, Olomoucký, Ústecký a Moravskoslezský kraj. Základním problémem Karlovarského kraje je jeho odlehlost a nízká úroveň dopravního spojení s ostatními centry v České republice. Tuto skutečnost v případě Karlovarského kraje nepřekonává ani jeho sousedství s Německem, které se v ostatních případech projevuje pozitivně. Dalším problémem je vnitřní heterogenita Karlovarského kraje, jeho území je tvořeno lázeňskými oblastmi a oblastmi výrazně postiženými restrukturalizací, jako je např. Sokolovsko. Hospodářství kraje postihla restrukturalizace průmyslových výrob, která se projevuje růstem zaostávání kraje za průměrnými mzdami v ostatních krajích. Kraj patří k mladším regionům, avšak omezená nabídka středních škol se projevuje podprůměrnou vzdělanostní úrovní jeho obyvatel v rámci ČR. V důsledku naznačených problémů se kraj potýká s velmi nízkým růstem HDP ve srovnání s ostatními kraji.

V případě Moravskoslezského a Ústeckého kraje se jedná především o problémy spojené s útlumem dříve dominantních odvětví a v důsledku toho vzniklých problémů jako jsou například vysoká míra nezaměstnanosti, existence sociálně patologických jevů či odchod mladé a kvalifikované pracovní síly. Na druhé straně zejména v Moravskoslezském kraji byly zaznamenány v posledních letech některé pozitivní trendy spočívající v orientaci na progresivní odvětví ekonomiky jako je například sektor informatiky či logistiky. V Olomouckém kraji, byť vykazuje obdobné problémy jako dva výše uvedené kraje, jsou příčiny odlišné. Za základní důvody současného postavení Olomouckého kraje lze považovat jeho výraznou vnitřní heterogenitu, silně periferní regiony na severu a nedostatečné využití růstového potenciálu, který skýtá krajské město s vysokou úrovní vzdělanosti obyvatel, převažující venkovský charakter a dlouhodobě nízkou rozvinutost některých částí jeho území, která jsou orientována převážně na zemědělství.

Nejvíce problémové části České republiky jako regiony se soustředěnou podporou státu na období 2007 - 2013 byly schváleny Usnesením vlády ze dne 17. května 2006 č. 560 o Strategii regionálního rozvoje České republiky. Jejich vymezení je uvedeno v mapě na str. 1. Tyto regiony pokrývají 30 % rozlohy státu a žije v nich přibližně 32 % obyvatel České republiky.

2.2.2 Rozvojové oblasti a rozvojové osy Dlouhodobý socioekonomický rozvoj regionů je vedle produkčních ukazatelů ovlivněn celkovou strukturou výroby a výrobních kapacit, inovačními charakteristikami, kvalitou pracovní síly a v neposlední řadě také strukturou osídlení, protože hospodářský růst je úzce spojen s urbanizací.

Velké městské aglomerace s diverzifikovanou strukturou ekonomiky a se zastoupením odvětví schopných generovat růst ve svém okolí vytvářejí póly rozvoje. Význam měst jako pólů růstu je výsledkem faktorů: počtu obyvatelstva a jeho růstu, konkurenceschopnosti a komunikačního propojení. Ne všechna města dosahují ve všech ukazatelích takových výsledků, aby mohla plnit roli pólů a jejich působení na okolí je proto limitováno.

Pro póly rozvoje je v současnosti také typické jejich zapojení do ekonomiky založené na znalostech.

Dokument „Politika územního rozvoje České republiky" ve smyslu nového zákona o územním plánování vymezuje těchto 12 hlavních rozvojových oblastí České republiky s výrazným soustředěním aktivit mezinárodního nebo republikového významu: Praha, Ostrava, Brno, Hradec Králové - Pardubice, Plzeň, Ústí nad Labem, Liberec, Olomouc, Zlín, České Budějovice, Jihlava, Karlovy Vary.

Tato urbanizační centra, vytvářející póly rozvoje České republiky, se potýkají se specifickými problémy, které by neměly být opomíjeny (pro regeneraci města řešení specifických městských oblastí vymezila i evropská regionální politika specifický nástroj v podobě integrovaných plánů rozvoje města). Jedná se například o dopravní infrastrukturu kvalitativně a kapacitně neodpovídající rostoucí automobilové dopravě a s ní související poškozování životního prostředí, vznik brownfieldů a disfunkční využití území, komplexní problémy bydlení (regenerace panelových sídlišť), nedostatek zeleně a podobně.

„Politika územního rozvoje České republiky" vymezuje rovněž rozvojové osy mezinárodního a republikového významu, kterých je celkem jedenáct. Vymezení je provedeno správními obvody obcí s rozšířenou působností s výraznou vazbou na významné dopravní cesty. Z hlediska regionálního rozvoje lze rozvojové osy charakterizovat jako kanály, kterými se šíří socioekonomický růst z pólů rozvoje do okolí. Rozvojové osy je potřeba všestranně podporovat zejména kvalitní dopravní a komunikační infrastrukturou kvůli šíření růstu, inovácia konkurenceschopnosti. Podpora rozvojových os, cílená zejména na šíření pozitivních efektů vycházejících z centra, zabraňuje některým nežádoucím efektům jako je například migrace pracovních sil (selektivní z pohledu věku a kvalifikace), koncentrace negativních vlivů na životní prostředí v centrech, zesílená konkurence podniků v centrech a podobně. V mapce nahoře jsou rozvojové osy, převzaté z „Politiky územního rozvoje České republiky," tj. mezinárodního a republikového významu, pro potřeby územně zaměřeného působení některých rozvojových programů ilustrativně doplněny osami nižšího řádu s regionálním významem. Konkrétní vymezení těchto os si však stanoví kraje v rámci své územně plánovací dokumentace.

V období současné hospodářské krize se všeobecně očekává pozastavení pozitivního vývoje regionální struktury státu, který zejména v uplynulých zhruba 5 letech vedl k přibližování základních charakteristik sociálně ekonomického vývoje v jednotlivých regionech v důsledku dynamického rozvoje celé české ekonomiky (včetně pozitivních dopadů realizace regionální politiky a využívání Strukturálních fondů a Kohezního fondu Evropské unie).

Současná hospodářská krize se prozatím vyznačuje v České republice plošným dopadem na většinu hospodářských odvětví a nevede doposud k výraznějšímu prohlubování regionálních disparit zejména na úrovni větších územních celků, kterými jsou regiony soudržnosti (NUTS 2) a kraje (NUTS 3). Navýšení míry nezaměstnanosti vykazuje přibližně stejnou intenzitu ve všech krajích.

V rámci menších územních jednotek (zejména na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností nebo menších měst) však výrazné omezení produkce nebo dokonce její ukončení v případě dominantního zaměstnavatele vede někdy i jednorázově ke zvýšení míry nezaměstnanosti až na dvojnásobek původní hodnoty. V současné době jde o menší regiony nebo města spjaté zejména se spotřebním průmyslem (sklářství, výroba porcelánu, dřevozpracující průmysl), případně s automobilovým průmyslem (výroba komponentů). Konkrétně lze uvést správní obvody obcí s rozšířenou působností Ledeč n. Sázavou, Nový Bor, Poděbrady, Uničov. Z větších měst se situace na trhu práce výrazněji zhoršila v Olomouci, Jihlavě a Prostějově. S prohlubováním krize bude na této územní úrovni počet regionů a měst narůstat.

Relativně novým rysem bude nárůst nezaměstnanosti spjaté se zahraničními pracovníky v místech jejich nadprůměrné koncentrace (např. Pardubicko, Plzeňsko). Negativní dopady této situace budou ještě větší než v případě občanů ČR (zahraniční pracovníci budou zpravidla mimo systém sociálních opatření s minimální možností se ze své nepříznivé situace dostat a východiska budou často hledat v nelegálních aktivitách) - viz mapa nahoře.

3. Legislativní rámec regionální politiky

Základním právním nástrojem pro provádění regionální politiky na všech stupních veřejné správy je zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2001 a byl součástí souboru zákonů přijatých v souvislosti se zavedením krajské samosprávy v ČR. Zákon vedle obsahového vymezení základních pojmů a principů regionální politiky (např. programování, partnerství, koncentrace) stanoví podmínky: a) pro poskytování podpory regionálnímu rozvoji v rámci ČR s cílem vyváženého rozvoje státu nebo územního obvodu kraje a s tím související působnost správních úřadů, krajů a obcí, b) pro realizaci a koordinaci politiky hospodářské a sociální soudržnosti v ČR.

Zákon definuje působnost jednotlivých orgánů při podpoře regionálního rozvoje. Úlohou státní úrovně je koncepční a výkonná činnost zákonodárných a výkonných složek státu v oblasti regionální politiky a podpory regionálního rozvoje, včetně zabezpečení prostředků státního rozpočtu a adekvátních legislativních opatření.

Cílem státní podpory regionálního rozvoje je růst socioekonomického a enviromentálního potenciálu regionů, zvyšování jejich konkurenceschopnosti, vyvážený rozvoj regionální struktury státu a snižování nepřiměřených rozdílů v úrovni hospodářského a sociálního rozvoje a environmentálních podmínek regionů.

Při uplatňování principu subsidiarity v podpoře regionálního rozvoje a provádění regionální politiky je tedy úkolem státu zejména:

* vytváření koncepce regionální politiky státu,

* analýza a identifikace regionálních disparít,

* určení problémových regionů, které je potřeba podporovat z úrovně státu,

* stanovení rozsahu a zaměření podpory státu v rámci státních programů podpory regionálního rozvoje k odstraňování regionálních disparít. Klíčovou úlohu na úrovni státní správy má Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které plní koordinační roli ve vztahu k ostatním správním úřadům a rovněž zpracovává návrh Strategie regionálního rozvoje ČR a návrhy státních programů regionálního rozvoje (včetně zabezpečení jejich realizace a kontroly plnění). Nezastupitelná je úloha tohoto ministerstva i při přípravě a realizaci politiky hospodářské a sociální soudržnosti na území České republiky.

Úlohou krajské úrovně je koncepční a výkonná činnost samosprávných orgánů krajů v oblasti regionálního rozvoje. Orgány kraje tvoří základní stavební jednotku pro tvorbu a realizaci regionálního rozvoje v České republice, spolupracují s ústředními úřady státní správy a koordinují zájmy obcí ve věcech regionálního rozvoje nadobecního významu.

Úkolem krajů je zejména: * koordinace rozvoje územního obvodu kraje a rozvoj odvětví v jejich samostatné působnosti, * koncipování vnitřní rozvojové politiky krajů, zpracování a implementace rozvojových programů, * stanovení regionálních rozvojových priorit, ovlivňování vývoje regionálních disparít v rámci kraje a dbát o zachování krajinné a hospodářské rozmanitosti území.

Kraje se postupně stávají klíčovým článkem v systému regionální politiky. Uvedené úkoly a další činnosti vyplývají nejen ze zákona o podpoře regionálního rozvoje, ale i ze zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajském zřízení), ve znění pozdějších předpisů, který představuje další významný právní nástroj pro regionální rozvoj v České republice. Rostoucí význam krajů v tomto směru dokumentuje například jejich přímé zapojení do řídicích struktur operačních programů, kdy prostřednictvím regionálních rad jsou odpovědné za Regionální operační programy financované ze Strukturálních fondů EU pro programové období 2007 - 2013.

Do 31.12. 2002 bylo úlohou okresní úrovně dočasné zajišťování některých úkolů spojených s tvorbou a realizací podpory regionálního rozvoje. K uvedenému datu byly okresní úřady zrušeny a jejich činnost od 1.1.

2003 nahrazena obcemi s rozšířenou působností nebo kraji.

Úlohou obecní úrovně je koncepční a výkonná činnost samosprávných orgánů obcí v oblasti místního rozvoje, jejich iniciační činnost v oblasti řešení nadmístních problémů a definování nadmístních programů a jejich participace na realizaci regionálních programů. Stále větší úlohu v tomto procesu přebírají mikroregiony, které nejčastěji vznikají jako dobrovolné svazky obcí. V současné době jich působí na území státu více jak 500.

Stát i kraje plní při podpoře regionálního rozvoje své nezastupitelné role, spolupracují, ale nemohou se vzájemně nahrazovat. Kraje nemohou převzít funkci státu už z toho prostého důvodu, že působí pouze na svém vymezeném územia nemohou překonat prostorové limity působnosti územních samospráv. Naproti tomu odstraňování regionálních disparít vyžaduje jednotné posuzování problémů na celém území státu a rozhodování podle jednotných kritérií o tom, které zaostávající územní celky v rámci státu a jakým způsobem mají být podporovány. Stát navíc vystupuje ve vztahu k příslušným institucím Evropské unie jako nezastupitelný partner při uplatňování politiky hospodářské a sociální soudržnosti a tedy realizaci regionální politiky Evropské unie na území České republiky.

Na druhé straně stát plně respektuje samosprávnou roli krajů v oblasti plnění dílčích funkcí regionální politiky a rozvoje regionů.

Zákon o podpoře regionálního rozvoje jako legislativní a systémový rámec regionální politiky za dobu své existence prokázal své nezastupitelné místo v právním řádu České republiky. Jeho základní stavební články zůstaly neměnné a umožňují v praxi regionální politiky pružně reagovat na aktuální potřeby a výzvy regionálního rozvoje. Zákon prošel pouze několika dílčími novelizacemi, které nutně reagovaly na změny národní či evropské legislativy (viz například zmíněné ukončení činnosti okresních úřadů).

V současnosti je v závěrečné fázi legislativního procesu novelizace zákona promítající do českého právního řádu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). Cílem je upravit a sjednotit pravidla a podmínky pro zapojení subjektů veřejné správy do různých forem nadnárodní regionální spolupráce (například přeshraniční spolupráce) podporovaných z prostředků Evropské unie. V březnu letošního roku byla tzv.

„euronovela" zákona o podpoře regionálního rozvoje schválena Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR a v případě úspěšného dokončení legislativního procesu se předpokládá její účinnost v průběhu měsíce června letošního roku.

4. Strategické a programové dokumenty v oblasti regionálního rozvoje

Na základě zákona o podpoře regionálního rozvoje jsou závazné následující strategické a programové dokumenty:

a) Strategie regionálního rozvoje České republiky, připravovaná v gesci Ministerstva pro místní rozvoj (MMR).

b) Státní programy podpory regionálního rozvoje (rovněž v působnosti MMR).

c) Programy rozvoje krajů, připravované a schvalované v rámci jejich samostatné působnosti.

4.1. Strategie regionálního rozvoje ČR 4.1.1. Účel a zaměření Strategie Základním dokumentem regionální politiky ČR na úrovni státu je Strategie regionálního rozvoje v gesci MMR ČR(i), která obsahuje zejména: - analýzu stavu regionálního rozvoje (hodnocení regionálních rozdílů, vyhodnocení ekonomických, sociálních a environmentálních vlivů na regionální rozvoj) - charakteristiku silných a slabých stránek v rozvoji jednotlivých krajů a okresů (SWOT analýza) - strategické cíle regionálního rozvoje v ČR (strategická vize, definování globálních cílů, vymezení strategických cílů a směrů regionálního rozvoje) - vymezení státem podporovaných regionů (zejména strukturálně problémové a hospodářsky slabé regiony) - doporučení dotčeným ústředním správním úřadům a krajům pro zaměření rozvoje odvětví spadajících do jejich působnosti.

Strategie regionálního rozvoje (SRR) usiluje o propojení odvětvových hledisek s územními aspekty vyváženého regionálního rozvoje a územní soudržnosti. Formuluje souhrnně cíle, problémové okruhy a priority, které bude třeba zabezpečovat při zajišťování politiky regionálního rozvoje v České republice. Strategií navržené rozvojové aktivity jsou podle principu subsidiarity realizovány na místní, regionální nebo resortní úrovni buď v rámci národních rozvojových programů nebo v rámci operačních programů s využitím prostředků strukturálních fondů Evropské unie. Z tohoto pohledu předpokládá Strategie obě možnosti a zahrnuje ty aktivity ministerstev, krajů i obcí, pokud relevantně ovlivňují regionální rozvoj.

Cílem strategie není nahrazování nebo úprava jednotlivých odvětvových politik, ale formulování témat a aspektů významných pro podporu regionálního rozvoje a zahrnutí regionální dimenze do těchto politik tam, kde je to účelné a potřebné. SRR tak představuje strategickou orientaci pro programy regionálního rozvoje, ať už jsou realizovány na národní či regionální úrovni nebo s finanční podporou Evropské unie či bez ní.

Strategie je koncipována jako dokument horizontální, který vedle endogenního potenciálu jednotlivých regionů využívá k jejich efektivnímu rozvoji jednotlivá odvětví národního hospodářství a navrhuje diferencovaně zaměřené působení jejich aktivit na regionální rozvoj. Jedním ze specifických cílů Strategie je vyvážený regionální rozvoj a snižování disparit.

K dosažení tohoto cíle je nezbytné, aby resorty v rámci svých odvětví analyzovaly regionální rozdíly a aby relevantní priority v odvětvových programech byly ve vybraných regionech bonifikovány s různou intenzitou.

Za účelem snižovaní nežádoucích regionálních disparit musí být některé priority odvětvových programů respektive jejich působnost či zvýhodnění přiměřeně diferencovány ve prospěch postižených regionů.

Strategie regionálního rozvoje pro období 2007 - 2013 zakládá strategické aktivity vedoucí k cílevědomému a udržitelnému rozvoji regionů ČR.

Není dokumentem, na jehož základě budou bezprostředně rozdělovány prostředky na podporu regionálního rozvoje, ale je východiskem pro přípravu věcného zaměření regionálních programů rozvoje a pro formulaci regionálních přístupů v rámci sektorových a odvětvových politik a programů, včetně operačních programů strukturálních fondů.

Záměry Strategie jsou realizovány prostřednictvím těchto programů.

4.1.2. Vize a strategické cíle regionálního rozvoje Strategický rámec regionálního rozvoje pro období 2007 - 2013 vychází z následující vize: V horizontu do roku 2013, chce být Česká republika aktivní, ekonomicky výkonnou a konkurenceschopnou zemí kvalitním životním prostředím, která v souladu s principy udržitelného rozvoje dosahuje ve všech základních kritériích (úroveň znalostní ekonomiky, HDP na obyvatele, zaměstnanost, sociální zabezpečení ap.) standardů Evropské unie a zabezpečuje zvyšování kvality života svých obyvatel.

Přičemž

* budou výrazně zmírněny regionální disparity a poroste počet regionů soudržnosti dosahujících svojí ekonomickou silou a dynamikou růstu průměru EU,

* bude zajištěn alespoň minimální rozvojový potenciál ve všech mikroregionech v oblasti infrastruktury a dalších složek utvářejících podmínky života jejich obyvatel,

* zvýší se podíl aktivní a inovativní populace v regionech.

Regionální rozvojová strategie usiluje o prosazení principů dlouhodobě udržitelného rozvoje využívajícího veškerý pozitivní rozvojový potenciál České republiky. K tomu budou Česká republika a její regiony aktivovat všechny vnitřní využitelné zdroje obcí, krajů i státu a využívat solidární zdroje Společenství, zejména v rámci realizace jeho politiky soudržnosti na léta 2007 - 2013.

Za udržitelný bude považován rozvoj založený na stabilním ekonomickém růstu při šetrném využívání přírodních zdrojů a snižování jejich měrné spotřeby, respektování kulturních a sociálních potřeb obyvatel a účinné ochraně životního prostředí. Rozvoj podněcující společenský proces učení a sebeorganizování v podmínkách environmentálních, ekonomických a sociálních limitů globální společnosti.

Strategie ve svém celkovém pojetí vytváří základní rámec realizace regionální politiky České republiky jako svébytné národní regionální politiky členského státu Evropské unie i jako integrální součásti regionální politiky Evropské unie, které vůči sobě musí být komplementární.

Umožňuje skloubení strategických záměrů regionálního rozvoje Evropské unie se strategickými záměry regionálního rozvoje České republiky a s vlastními zájmy a potřebami jednotlivých regionů (NUTS 3 a 2). Musí také umožnit účinnou kombinaci využitelných (aktivovatelných) zdrojů obcí či jejich svazků, zdrojů regionů, státu a fondů Evropské unie s vnitřními i zahraničními zdroji soukromých investorů. K tomu bude na úrovni regionů rozvíjena aktivní meziregionální spolupráce (zejména přeshraniční) a na úrovni státu spolupráce se zeměmi v rámci Evropské unie.

4.1.3. Globální cíl a jeho struktura K naplnění vize je stanoven globální cíl, který určuje základní zaměření dlouhodobého rozvoje regionů ČR:

* vyvážený, harmonický a udržitelný rozvoj regionů, který povede ke zvyšování úrovně kvality života obyvatelstva.

Tento globální cíl se skládá ze tří strategických cílů: rozvojově zaměřený cíl: zvýšení ekonomického a enviromentálního potenciálu, konkurenceschopnosti a sociální úrovně regionů ČR na úroveň srovnatelnou s vyspělými regiony Evropy, disparitně zaměřený cíl: zastavení růstu a postupné snižování nepřiměřených regionálních disparít a využívání specifik území, instrumentální cíl: institucionálního a finančního zabezpečení strategie.

Rozvojově zaměřený cíl na dosažení ekonomické, sociální a kulturní úrovně regionů České republiky srovnatelné s vyspělými regiony Evropy vyjadřuje strategické záměry regionální politiky ČR, respektující záměry Strategie udržitelného rozvoje ČR a Strategie hospodářského růstu ČR.

Na jeho realizaci se budou výrazným způsobem podílet finanční zdroje politiky soudržnosti, jeho adresátem jsou všechny kraje České republiky a ve vztahu k EU vyjadřuje disparitu v úrovni jejich rozvoje, měřenou výší HDP na jednoho obyvatele ve vztahu k průměru členských zemí. Intervence v rámci tohoto cíle mají přednostně směřovat ke zlepšení institucionálního prostředí pro realizaci regionální politiky, k nastartování aktivní prorůstové politiky v regionech směřující ke stimulaci aktivit v oblasti podnikání, implementace inovací a zvýšení konkurenceschopnosti regionálních aktérů na národním i evropském trhu, k mobilizaci lidského faktoru, zvýšení zaměstnanosti a sociální soudržnosti, ke zlepšení infrastruktury, ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.

Disparitně zaměřený cíl na snížení nežádoucích regionálních rozdílů a rozvoj specificky problémových území vyjadřuje zaměření vnitřní regionální politiky ČR na akutní problémy jejího regionálního rozvoje. Ty mají charakter výrazných regionálních disparit (nežádoucích meziregionálních rozdílů nebo výrazných odchylek od průměru ČR), jsou územně identifikovatelné a působí, či velmi pravděpodobně budou působit retardačně vůči vyváženému regionálnímu rozvoji ČR. I na realizaci tohoto cíle se budou výrazným způsobem podílet finanční zdroje politiky soudržnosti. Adresátem navrhovaných opatření jsou regiony se soustředěnou podporou státu a území, která se potýkají se specifickými problémy. Intervence mají směřovat k modernizaci a diverzifikaci hospodářské struktury strukturálně postižených regionů, ke zvyšování ekonomické výkonnosti hospodářsky slabých regionů, k rozvoji trhu práce v regionech s neúměrně vysokou nezaměstnaností, k řešení specifických problémů měst, městských aglomerací a uzemí v rozvojových osách a k posilování hospodářské diverzifikace venkovských oblastí a periferních regionů mimo rozvojové osy.

Disparitně zaměřený cíl respektuje fakt, že přes relativně - v mezinárodním kontextu - malé disparity mezi kraji a tedy relativně velkou soudržnost regionů se tyto rozdíly prohlubují s větší dezagregací (na úrovni krajů, okresů či jinak definovaných mikroregionů) ale i v čase.

Je to důsledek dvou vlivů. Jednak se zpožděním projevují některé náklady transformace (strukturálně postižené regiony), jednak se nepřímo potvrzuje, že dosavadní regionální politika sice mírnila regionální náklady transformace, ale nedokázala zcela zabránit narůstajícím disparitám.

Nejde jen o regiony zvlášť postižené restrukturalizací průmyslu, ale také o venkovské regiony a periferní regiony.

Jde o regiony, které vyžadují mimořádnou pozornost státu a jejich seznam je tradičně vyhlašován vládou ČR. Takové regiony vyžadují soustředěnou veřejnou podporu s přihlédnutím k jejich specifikům včetně možností využití jejich potenciálu. Jinak řečeno, vyžadují kroky k minimalizaci negativních komparativních výhod a podpoře pozitivních výhod. To však nelze bez úzké součinnosti s regionálními orgány.

Instrumentální cíl respektuje fakt, že podmínkou naplnění výše uvedených globálních cílů je efektivně fungující veřejná správa, její dostatečná administrativní kapacita (nejde ani tak o počet osob jak o jejich kvalifikaci) ke zvládnutí realizace rozvojových cílů, absorpční kapacita pro čerpání pomoci ze strukturálních fondů, angažmá státu v oblasti poradenství a zjednodušování agendy spojené s administrativní přípravou projektů a konečně i finanční zabezpečení cílů při splnění obecných podmínek, zejména: * principů kofinancování a adicionality, * pravidel veřejné podpory, * aktualizace a tvorba regionálních strategií.

Dalšími podmínkami jsou: * eGovernment na všech úrovních veřejné správy, * omezení vysoké fluktuace pracovníků veřejné správy, * posílení administrativní kapacity na regionální úrovni, * zjednodušení administrativy ve vztahu k podnikatelskému sektoru.

Naplnění tří výše uvedených strategických cílů je realizováno prostřednictvím tematicky zaměřených priorit a opatření, rozčleněných podle své věcné náplně do osmi prioritních oblastí, které jsou základními pilíři jejich realizace.

Jedná se o následující prioritní oblasti: * Evropský a národohospodářský strategický rámec * Ekonomika regionů * Lidé a osídlení * Infrastruktura * Příroda, krajina a životní prostředí * Cestovní ruch * Kultura * Problémová území Z usnesení vlády č.560/2006 o Strategii regionálního rozvoje ČR mj.

vyplývá úkol pro ministra pro místní rozvoj ve spolupráci s dotčenými ministry předložit vládě k projednání v letošním roce zprávu o plnění Strategie. Za účelem přípravy předmětné zprávy byla vytvořena meziresortní pracovní skupina (včetně zástupců jednotlivých krajů), která ve spolupráci s odbornou institucí shromažďuje a vyhodnocuje podkladové materiály týkající se realizace Strategie. Předložení výsledného dokumentu vládě se předpokládá v závěru tohoto roku.

4.2. Státní programy podpory regionálního rozvoje v roce 2009 Od roku 1999 jsou pro nejvíce problémové regiony v České republice realizovány státní programy podpory regionálního rozvoje. V období před vstupem do Evropské unie byla každoročně na tyto programy ve státním rozpočtu vyčleněna částka kolem jedné miliardy korun. Po připojení České republiky k Evropské unii v roce 2004 byl objem prostředků postupně snižován ve prospěch zajištění kofinancování realizace operačních programů financovaných ze Strukturálních fondů EU (prostředky státního rozpočtu na podporu regionálního rozvoje tak zůstaly k dispozici pro stejný účel, pouze jsou realizovány prostřednictvím programů politiky hospodářské a sociální soudržnosti). Pro rok 2009 je ve státním rozpočtu na programy podpory regionálního rozvoje vyčleněno zhruba 350 milionů korun. Z toho je na program Podpora regionálního rozvoje vyčleněno 250 milionů korun, Program obnovy území postiženého živelnými katastrofami 90 milionů korun a program Bezbariérová obec 10 milionů korun.

4.2.1. Program Podpora regionálního rozvoje Program se člení na dílčí programy.

a) Program obnovy venkova Cílem programu je formou dotace podpořit obnovu a rozvoj venkovských obcí. Program předpokládá participaci obyvatel venkova, občanských spolků a sdružení při obnově jejich obce v souladu s místními tradicemi.

Příjemci podpory jsou vymezeni a specifikováni pro každý z pěti dotačních titulů zvlášť. Obecně se však jedná o obce či jejich svazky.

aa) Forma podpory 1. Podpora je poskytována jako systémová investiční nebo neinvestiční dotace (dále jen „dotace") na realizaci schválených akcí.

Investiční dotace je dotace na investiční akci, jejíž náklady jsou spojené s pořízením majetku nebo s jeho obnovou, při níž je majetek zhodnocován, případně i na náklady na údržbu a opravu majetku, pokud jsou součástí investiční akce.

Neinvestiční dotace je dotace na neinvestiční akci, jejíž náklady jsou spojené s údržbou a opravou majetku, nedochází-li ke zhodnocování majetku.

2. U dotačního titulu č. 1 je dotace poskytována až do výše 80 % skutečně vynaložených uznatelných nákladů akce.

3. U dotačního titulu č. 2 je dotace poskytována až do výše 70 % skutečně vynaložených uznatelných nákladů akce. Dolní limit dotace na jednu akci činí 50 tis. Kč. Horní limit dotace na jednu akci činí 300 tis. Kč. 4. U dotačního titulu č. 3 je dotace poskytována až do výše 70 % skutečně vynaložených uznatelných nákladu akce. Horní limit dotace na jednu akci činí 200 tis. Kč.

5. U dotačního titulu č. 4 je dotace poskytována až do výše 70 % celkové výše skutečně vynaložených uznatelných nákladů akce. Dolní limit dotace na jednu akci činí 50 tis. Kč. Horní limit dotace na jednu akci činí 400 tis. Kč.

6. U dotačního titulu č. 5 je dotace poskytována až do výše 70 % celkové výše skutečně vynaložených uznatelných nákladů akce. Dolní limit dotace na jednu akci činí 50 tis. Kč. Horní limit dotace na jednu akci činí 500 tis. Kč.

ab) Dotační tituly Dotační titul č. 1 - Podpora vítězů soutěže Vesnice roku Budou podporovány akce zaměřené na: * obnovu a údržbu venkovské zástavby a občanské vybavenosti (například radnice, školy, předškolní zařízení, kulturní zařízení, hasičské zbrojnice, sakrální stavby, hřbitovy, drobné stavby) s výjimkou bytového fondu ve vlastnictví obce, komplexní úpravu veřejných prostranství, * obnovu a zřizování veřejné zeleně, * rekonstrukci a výstavbu místních komunikací, stezek a veřejného osvětlení, * přípravu a realizaci propagačních materiálů obce v souvislosti s umístěním v soutěži Vesnice roku.

Dotační titul č. 2 - Podpora zapojení dětí a mládeže do komunitního života v obci Budou podporovány akce s výstupy sloužícími převážně dětem a mládeži, na jejichž výběru a přípravě (resp. realizaci) se děti a mládež prokazatelně podílely (resp. budou podílet), a které jsou zaměřené na: * obnovu a údržbu venkovské zástavby a občanské vybavenosti (například školy, předškolní zařízení, kulturní zařízení), * úpravu veřejných prostranství, * obnovu a zřizování veřejné zeleně, * rekonstrukci nebo vybudování zařízení pro volnočasové aktivity (hřiště, klubovny, cyklostezky, bruslařské dráhy, naučné stezky apod.).

Dotační titul č. 3 - Podpora spolupráce obcí na obnově a rozvoji venkova Budou podporovány akce nadregionálního významu zaměřené na: * prezentaci úspěšných projektů zaměřených na obnovu a rozvoj venkova, * výměnu zkušeností při přípravě projektů zaměřených na obnovu a rozvoj venkova, * podporu spolupráce a odborného vzdělávání zástupců obcí zaměřeného na obnovu a rozvoj venkova.

Dotační titul č. 4 - Podpora obnovy drobných sakrálních staveb v obci Budou podporovány akce zaměřené na obnovu drobných sakrálních staveb nalézajících se v katastrálním území obce, které nejsou prohlášeny kulturní památkou a jsou v majetku obce. Jedná se zejména o obnovu staveb jako: * kaple, kaplička, * socha, * boží muka, kříž, * úprava prostranství v okolí drobných sakrálních staveb.

Dotační titul č. 5 - Podpora zapojení romské komunity do života obce a společnosti Budou podporovány akce s výstupy rovněž sloužícími romské komunitě (sociálně vyloučeným osobám), které jsou zaměřené na: * obnovu a údržbu občanské vybavenosti (školy, předškolní zařízení, kulturní zařízení), * rekonstrukci nebo vybudování zařízení pro volnočasové aktivity (klubovny, hřiště, apod.), * vybudování nebo rekonstrukce infrastruktury obce u objektů sloužících převážně romské komunitě.

b) Podpora úprav bývalých vojenských areálů k obecnímu využití Cílem programu je formou dotace přispět na úpravy budov a ploch v bývalých vojenských areálech k novému využití pro poskytování služeb ve veřejném zájmu nebo k podnikatelskému využití či na aktualizaci nebo pořízení změn územně plánovací dokumentace. Program je určen pro obce, v jejichž územním obvodu došlo v období od ustavení obecních zastupitelstev v roce 1990 k rušení vojenských posádek nebo zařízení a které převzaly příslušný vojenský majetek do svého vlastnictví.

Příjemcem dotace je obec, případně svazek obcí.

ba) Forma podpory 1. U dotačního titulu č. 1 je státní podpora poskytována jako systémová investiční a neinvestiční dotace (dále jen "dotace") až do výše 75 % skutečně vynaložených uznatelných nákladů akce v daném roce.

Pro potřeby tohoto programu je pořizování územně plánovací dokumentace nebo aktualizace rozpracované územně plánovací dokumentace (akce financované prostřednictvím dotačního titulu č. 2) zařazováno pouze pod investiční dotace.

Neinvestiční dotace je dotace na neinvestiční akci, jejíž náklady jsou spojené s údržbou a opravou majetku, nedochází-li ke zhodnocování majetku.

2. U dotačního titulu č. 2 je podpora poskytována až do výše 75 % skutečně vynaložených uznatelných nákladů v daném roce.

3. Dolní limit dotace ze zdrojů programu činí 100 000 Kč.

bb) Dotační tituly Dotační titul č. 1 - Infrastruktura a rekonstrukce Budou podporovány akce zaměřené na: * rekonstrukci převzatých kasárenských areálů, popřípadě dalších objektů a ploch pro nové civilní využití (podnikání, vzdělávání, sociální služby, zařízení pro rozvoj obce apod.), * rekonstrukci, případně vybudování nové infrastruktury v kasárnách nebo vojenských areálech související s novým využitím bývalých vojenských objektů a ploch nebo související infrastruktury umožňující napojení na nadřazené sítě, obnovu místních komunikací, parkovacích ploch a veřejného osvětlení, * využití převzatých objektů, zařízení a pozemků pro účely rozvoje cestovního ruchu, rekreace a sportu, * provedení demolic devastovaných nebo nevyužitelných objektů bránících provedení revitalizace areálů a uvolněných ploch.

Dotační titul č. 2 - Aktualizace územně plánovací dokumentace obcí Budou podporovány akce zaměřené na: * aktualizaci rozpracované územně plánovací dokumentace, * pořízení změn platné územně plánovací dokumentace, * pořízení nové územně plánovací dokumentace - pouze v případě výrazně postižených obcí.

Pro účely tohoto dotačního titulu se za územně plánovací dokumentaci považuje územní plán, regulační plán a územní plán sídelního útvaru.

c) Podpora obnovy a rozvoje města Terezín Cílem programu je podpora obnovy a rozvoje města Terezín v souladu s usnesením vlády ČR č. 129 ze dne 8. února 2006, Strategií města Terezín na období let 2008 - 2010 a s usnesením vlády ČR č. 630 ze dne 21. května 2008. Je vyhlášen v rámci programu Podpora rozvoje severozápadních Čech a Moravskoslezského regionu - dotační titul č. 3. Podpora je poskytována zejména na zpracování projektové dokumentace na akce, které jsou v souladu se strategií města na období let 2008 - 2010.

4.2.2. Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou Cílem podpory je přispět prostřednictvím dotace z rozpočtové kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj ČR k obnově obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou.

a) Vymezení příjemce podpory 1. Příjemcem podpory z dotačního titulu č. 1 jsou obce, svazky obcí a kraje, pokud byl pro jejich území v důsledku živelné pohromy vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav. 2. Příjemcem podpory z dotačního titulu č. 2 jsou obce, svazky obcí a kraje postižené živelní nebo jinou pohromou, pokud nebyl pro jejich území v jejím důsledku vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav.

b) Forma a účel podpory 1. Podpora se poskytuje ve formě investiční i neinvestiční účelové dotace.

Investiční dotace je dotace na investiční akci, jejíž náklady jsou spojené s pořízením majetku nebo s jeho obnovou, při níž je majetek zhodnocován, případně i s náklady na údržbu a opravu majetku, pokud jsou součástí investiční akce. Neinvestiční dotace je dotace na neinvestiční akci, jejíž náklady jsou spojené s údržbou a opravou majetku, nedochází-li ke zhodnocování majetku.

2. Program je určen na rekonstrukci nebo opravu majetku obce nebo svazku obcí poškozeného živelní nebo jinou pohromou, popř.

na pořízení nového majetku plnícího tutéž funkci, kterou plnil majetek pohromou zničený (jde zejména o mosty, místní komunikace, veřejná prostranství, obecní stavby a zařízení včetně staveb a zařízení preventivní infrastruktury).

3. Program není určen na podporu obnovy bytového fondu ve vlastnictví obce, ani k úhradě nákladů spojených s odstraňováním dřevní hmoty, těžené v souvislosti s živelní pohromou.

4. Program je rovněž určen pro rekonstrukci nebo opravu krajského majetku poškozeného živelní nebo jinou pohromou, popř. na pořízení nového majetku plnícího tutéž funkci, kterou plnil majetek pohromou zničený, pokud nebude jeho obnova spolufinancována z jiných zdrojů veřejných rozpočtů.

c) Výše podpory Dotační titul č.i 1. Obcím a svazkům obcí bude státní podpora poskytována jako systémová investiční i neinvestiční dotace na realizaci vybraných akcí až do výše 100 % skutečně vynaložených přímých nákladů akce.

2. Krajům bude státní podpora poskytována jako systémová investiční i neinvestiční dotace na realizaci vybraných akcí až do výše 50 % skutečně vynaložených přímých nákladů akce.

3. Předmětnou akci nebude možné krajům dotovat z jiných programů, podprogramů nebo dotačních titulů veřejných rozpočtů.

Dotační titul č. 2 1. Obcím a svazkům obcí bude státní podpora poskytována jako systémová investiční i neinvestiční dotace na realizaci vybraných akcí až do výše 80 % skutečně vynaložených přímých nákladů akce.

3. Předmětnou akci nebude možné krajům dotovat z jiných programů, podprogramů nebo dotačních titulů veřejných rozpočtů.

4.2.3. Program Bezbariérové obce Tento program byl vyhlášen v roce 2008 a je prvně realizován v letošním roce. Jeho cílem je odstraňování fyzických bariér v budovách městských a obecních úřadů a v domech s pečovatelskou službou. Příjemcem podpory jsou obce.

a) Forma podpory 1. Státní podpora je poskytována jako systémová investiční nebo neinvestiční dotace (dále jen "dotace") až do výše 50 % skutečně vynaložených nákladů akce v daném roce.

Neinvestiční dotace je dotace na neinvestiční akci, jejíž náklady jsou spojené s údržbou a opravou majetku, nedochází-li ke zhodnocování majetku.

2. Náklady na zhotovení projektové dokumentace a na provádění inženýrských činností souvisejících s akcí nejsou uznatelnými náklady akce. Dotace bude vyplácena na základě faktur souvisejících s akcí.

K proplácení lze předložit pouze faktury vystavené nejdříve v den následující po dni podání žádosti.

3. Předmětnou akci není možné dotovat z jiných národních programů nebo dotačních titulů státního rozpočtu nebo programů spolufinancovaných z prostředků EU.

4. Akce lze spolufinancovat také z rozpočtu kraje. V takovém případě celková výše dotace může dosáhnout až 75 % celkové výše skutečně vynaložených uznatelných nákladů akce.

5. Dolní limit dotace ze státního rozpočtu činí 100 000 Kč.

b) Dotační tituly Dotační titul č.i - Odstraňování bariér v budovách domů s pečovatelskou službou Program je určen na podporu akcí zaměřených na * odstraňování bariér při vstupu do budov, * odstraňování bariér uvnitř budov, * bezbariérové úpravy WC a sociálních zařízení ve veřejných prostorách * pořizování a aplikace zdvižných a transportních technologií a systémů Dotační titul č. 2 - Odstraňování bariér v budovách městských a obecních úřadů Program je určen na podporu akcí zaměřených na * odstraňování bariér při vstupu do budov, * odstraňování bariér uvnitř budov, * bezbariérové úpravy WC a sociálních zařízení ve veřejných prostorách * pořizování a aplikace zdvižných a transportních technologií a systémů 4.3. Programy rozvoje krajů Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje vymezuje mj. povinnosti krajů schvalovat programy rozvoje územního obvodu kraje (PRK) v rámci své samostatné působnosti. Dle § 9 uvedeného zákona je PRK základním střednědobým programovým dokumentem k podpoře regionálního rozvoje, ve kterém jsou na základě socioekonomické analýzy definovány hlavní směry rozvoje, vymezeny regiony, jejichž rozvoj je třeba podporovat a dále definovány priority rozvoje občanské vybavenosti, infrastruktury, životního prostředí, sociální politiky, vzdělávání a dalších odvětví v samostatné působnosti kraje.

Daný dokument tak konkretizuje strategické cíle a rozvojové aktivity ve formě konkrétních opatření a projektů, určuje jejich nositele a stanoví způsob financování a implementace. Kraje následně provádějí kontrolu a hodnocení efektivnosti projektů realizovaných v rámci PRK. První programy rozvoje krajů byly vypracovány v letech 2000 - 2001 jako podklad pro nově vznikající kraje a v jednotlivých volebních obdobích byly průběžně aktualizovány nebo přepracovány.

Z uvedeného plyne, že hlavním cílem zpracování PRK je navrhnout pro stanovené plánovací období promyšlený soubor opatření na podporu ekonomického a sociálního rozvoje kraje, vycházející ze strategie rozvoje kraje a realizovatelnou dostupnými finančními zdroji (včetně zdrojů EU) pro toto období. PRK však není pouze podpůrným programem pro vybrané projekty finanční povahy, nýbrž zahrnuje rovněž směry rozvoje a odpovídající opatření nefinanční povahy, jako jsou politiky, nástroje, organizační úkoly, politická podpora (lobbying), doporučení pro ústřední správní orgány k podpoře kraje, vymezení územních priorit typu problémový region či klíčových projektů v rámci daného odvětví apod.

Na úrovni kraje je klíčové, aby byly provázány dokumenty územního plánování a programové (koncepční) rozvojové dokumenty. Konkrétně se jedná o provázanost zásad územního rozvoje s programem rozvoje kraje.

Pro PRK jsou určující a nezbytné limity využití území („zdrojem" je územně plánovací dokumentace). Naproti tomu pro tvorbu územního plánu je potřebné znát záměry využití území (zdrojem může být programový dokument). Programy rozvoje krajů jsou realizovány především prostřednictvím dílčích dotačních programů a titulů, které z hlediska své koncepce jsou obdobou státních programů podpory regionálního rozvoje. Na jejich realizaci vyčleňují krajské samosprávy ve svých rozpočtech souhrnnou částku ve výši několika miliard korun ročně.

Poznámky 1) Viz § 5 zák. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje a usnesení Vlády ČR č. 682 ze dne 12. 7. 2000, o Strategii regionálního rozvoje ČR.

Zdroj: 14.5.2009 Veřejná správa str. 1

Regiony se soustředěnou podporou státu zhodnocení vývoje po roce 1990

2009-05-25T10:18:00.001+02:00

Ministerstvo pro místní rozvoj v roce 2007 zadalo cestou veřejné soutěže společnosti ÚRS PRAHA v rámci Programu WD – Výzkum pro řešení regionálních disparit realizaci tříletého projektu „Formy efektivního snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony České republiky“. Cílem je stanovit disparity v rozvoji regionů včetně možných příčin jejich vzniku a navrhnout příslušná opatření vedoucí k jejich odstranění nebo k podstatnému omezení.

Jednou z celkem sedmi aktivit tohoto výzkumného projektu bylo zhodnocení dosavadního vývoje regionální politiky v celém poválečném období (1945-2008)na území dnešní České republiky včetně analýzy orgánů regionálního rozvoje. Zvláštní pozornost byla věnována regionům se soustředěnou podporu státu, jejichž vymezování je jedním z významných realizačních nástrojů regionální politiky, neboť podporuje snižování rozdílů mezi regiony.

Změny v územním vymezení

Prvým dokumentem zabývajícím se po roce 1989 obecně problematikou regionálního rozvoje bylo usnesení vlády ČR č. 481, ze dne 20. listopadu 1991, k základním problémům hospodářského a sociálního rozvoje jednotlivých územních celků a vymezení priorit regionální politiky v ČR. V přílohách tohoto usnesení byly základní přístupy ke zpracování zákona ČNR o regionální politice, vymezení problémových oblastí ČR a opatření na podporu problémových oblastí pro období 1992-1993. Problémovými oblastmi stanovenými tímto usnesením byly pro rok 1992 okresy Most, Chomutov, Teplice, Louny, Třebíč, Ústí nad Orlicí, Kladno, Příbram, Tachov a Šumperk.

Usnesení vlády č. 759, z 30. prosince 1992, k zásadám regionální hospodářské politiky vlády uložilo ministru hospodářství vyhlásit k 31. lednu 1993 regionální program podpory malého a středního podnikání (MSP) pro hospodářsky problémové oblasti ČR na rok 1993 a pověřit Českomoravskou záruční a úvěrovou banku, a.s.realizací tohoto programu. Seznam hospodářsky problémových oblastí zahrnoval okresy: Bruntál, Břeclav, Hodonín, Svitavy, Šumperk, Třebíč, Vsetín, Vyškov, Znojmo a Žďár nad Sázavou. Kromě toho obsahoval i „potencionálně strukturálně postižená území“ tvořená okresy Frýdek-Místek, Chomutov, Karviná, Kladno, Most a Ostrava-město. Celkem bylo těchto problémových území stanoveno šestnáct.

Pro rok 1994 vyhlásilo ministerstvo hospodářství jako hospodářsky problémové oblasti celkem 18 okresů a kromě toho správní obvod pověřeného obecního úřadu (POÚ) Vítkov v okrese Opava. Oproti seznamu z roku 1993 nebyly zařazeny okresy Hodonín a Vyškov, naopak nově byly zařazeny Přerov, Louny, Nový Jičín a Tachov.

Seznam pro rok 1995 uváděl jako „problémové oblasti“ 13 okresů (Frýdek-Místek, Chomutov, Karviná, Ostrava-město, Teplice, Bruntál, Louny, Nový Jičín, Přerov, Svitavy, Šumperk, Vsetín, Znojmo), také však části (pravděpodobně POÚ) 9 okresů (Kladno, Břeclav, Děčín, Hodonín, Opava, Tachov, Liberec, Chrudim, Třebíč). Ze seznamu roku 1994 nebyly uvedeny okresy Most a Děčín, nově však byl zařazen okres Teplice a části okresu Děčín, Hodonín, Liberec a Chrudim.

V roce 1996 byla posílena tendence poskytovat podpory menším územním celkům. Seznam obsahoval 10 okresů v celém rozsahu území (Děčín, Chomutov, Jeseník, Karviná, Louny, Most, Nový Jičín, Ostrava-město, Přerov, Teplice), také však 18 POÚ v devíti jiných okresech (Bruntál, Liberec, Šumperk, Znojmo, Třebíč, Kladno, Břeclav, Svitavy, Opava). V roce 1997 byla struktura problémových oblastí stejná jako předešlých dvou letech, skládala se ze 13 okresů a z 9 POÚ. Všech 10 okresů uváděných v roce 1996 patřilo mezi problémové okresy i v roce 1997.

Ministerstvo pro místní rozvoj

V roce 1998 se na územní struktuře regionů se soustředěnou podporou státu projevila změna v uspořádání centrálních orgánů státu (vznik Ministerstva pro místní rozvoj, které bylo zřízeno zákonem z 11. října 1996 č. 272 Sb.). Ministr pro místní rozvoj vyhlásil regiony se soustředěnou podporou státu, které zahrnovaly pouze celé okresy, ale členěné na strukturálně postižené regiony (okresy Děčín, Chomutov, Karviná, Kladno, Most, Ostrava, Teplice) a na hospodářsky slabé regiony (Bruntál, Břeclav, Český Krumlov, Jeseník, Klatovy, Louny, Prachatice, Svitavy, Tachov, Třebíč, Znojmo). Toto členění lépe vystihovalo charakteristiku problémů.

Usnesení vlády ze dne 8. dubna 1998 č. 235 o Zásadách regionální politiky vlády zrušilo předchozí usnesení vlády k této problematice a potvrdilo v něm členění regionů se soustředěnou podporou státu právě na strukturálně postižené regiony a hospodářsky slabé regiony. Tyto zásady také stanovily jako programové dokumenty regionální politiky Strategii regionálního rozvoje ČR a Regionální programy rozvoje. Z těchto dokumentů byly odvozovány i seznamy regionů se soustředěnou podporou státu pro následující roky.

Pro rok 1999 bylo vyhlášeno 8 strukturálně postižených regionů a 10 hospodářsky slabých regionů. Ve srovnání s rokem 1998 byl do kategorie strukturálně postižených regionů zařazen i okres Přerov, naopak z kategorie hospodářsky slabých regionů byl vyřazen okres Svitavy.

Pro rok 2000 byly použity stejné seznamy strukturálně postižených a hospodářsky slabých okresů jako v roce 1999. Zároveň však byla zpracována a schválena usnesením vlády ze dne 12. července č. 682 Strategie regionálního rozvoje České republiky. Obsahovala strategickou vizi regionálního rozvoje České republiky do roku 2010, s podrobnějším členěním úkolů do roku 2003. Příloha – „Typy a vymezení regionů se soustředěnou podporou státu“ vytvořila nový nástroj pro jejich stanovování a maximálně snížila vliv subjektivních faktorů a vlivů. Metodika vymezování problémových regionů byla založena na soustavě vybraných vstupních ukazatelů, odlišných pro strukturálně postižené regiony a pro hospodářsky slabé regiony.

Vliv Evropské unie

Podle této metodiky bylo stanoveno 10 strukturálně postižených regionů (Most, Karviná, Teplice, Chomutov, Děčín, Kladno, Ostrava-město, Přerov, Louny a Frýdek-Místek) s účinností od roku 2001. Jako hospodářsky slabé regiony byly stanoveny Louny, Tachov, Znojmo, Český Krumlov, Bruntál, Jeseník, Třebíč, Prachatice, Břeclav a Svitavy. Na první pohled je zřejmé, že okres Louny se při použití zvolených výpočtů nacházel v obou sestavách. Nebylo nutné tento nedostatek okamžitě odstraňovat, protože v roce 2001 i v dalších letech byly všechny okresy Moravskoslezského, Ústeckého i Karlovarského kraje pokryty jak Programem podpory rozvoje severozápadních Čech a Ostravského regionu (příjemci obec), tak i Programem podpory rozvoje průmyslových podnikatelských subjektů na území NUTS II Severozápad a Moravskoslezsko. V důsledku toho předkládaly obce žádosti o dotace na rok 2001 pro strukturálně postižené nebo hospodářsky slabé regiony pouze z okresů Břeclav, Český Krumlov, Jeseník, Kladno, Prachatice, Přerov, Svitavy, Tachov, Třebíč a Znojmo.

V roce 2002 došlo k organizační změně. Podle zákona č. 47/2002 Sb. byla regionální podpora podnikání převedena z MMR na MPO. To se týkalo zejména regionálních programů na podporu MSP. V gesci MMR však zůstaly všechny regionální programy, jejichž příjemci byly obce.

Podle svého programového prohlášení přijala vláda dne 16. července 2003 usnesení č. 722 o vymezení regionů se soustředěnou podporou státu na období let 2004-2006. V důvodové zprávě se uvádí, že následující aktualizace bude již shodná s novým programovacím obdobím Evropské unie od roku 2007. Příloha usnesení aktualizovala soustavu ukazatelů pro strukturálně postižené a hospodářsky slabé regiony, navíc zavedla novou kategorii regionů s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností. Usnesení č. 722/2003 (aktualizované č. 1005/2004) uvádí tyto regiony se soustředěnou podporou státu na období let 2004-2006: strukturálně postižené (Most, Karviná, Chomutov, Teplice, Ostrava-město, Louny, Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Nový Jičín, hospodářsky slabé (Znojmo, Třebíč, Rakovník, Tachov, Přerov, Svitavy, Šumperk, Hodonín, Vyškov, Český Krumlov, území bývalých vojenských újezdů Ralsko a Mladá) a regiony s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností (Děčín, Ústí nad Labem, Litoměřice, Sokolov). Usnesení vlády ze dne 7. ledna č. 24 k návrhu na přechodnou podporu strukturálně postižených a hospodářsky slabých regionů v roce 2004 zařadilo jen pro rok 2004 do těchto regionů též okresy Břeclav, Cheb, Karlovy Vary, Kladno, Opava, Prachatice a také okres Sokolov, ten však byl dalším usnesením zařazen do této kategorie na celé období 2004 – 2006.

Nové programovací období

Vymezení regionů se soustředěnou podporou státu na roky 2007-2013 bylo stanoveno usnesením vlády ze dne 17. května 2006 č. 560 o Strategii regionálního rozvoje České republiky. V seznamu tohoto usnesení zůstává členění na strukturálně postižené regiony, hospodářsky slabé regiony a regiony s vysoce nadprůměrnou zaměstnaností. Počet okresů jako celek se proti letům 2004-2006 snížil o tři, a došlo též k určitému přesunu mezi jednotlivými kategoriemi. Navíc bylo do seznamu zahrnuto 11 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP).

Mezi strukturálně postižené regiony byly zařazeny okresy Most, Karviná. Chomutov, Teplice, Ostrava-město, Frýdek-Místek, Nový Jičín a Sokolov. Hospodářsky slabé regiony jsou tvořeny okresy Hodonín, Znojmo, Třebíč, Bruntál, Opava, Jeseník, Přerov, Šumperk, Svitavy, Louny, územími bývalých vojenských újezdů Ralsko a Mladá, a okresy Děčín, Ústí nad Labem, Litoměřice spadají pod regiony s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností. S vyřazenými okresy byl zaveden obdobný postup jako s okresy vyřazenými v předchozím období. Vládní usnesení ze dne 3. července 2006 č. 829 o přechodné podpoře hospodářsky slabých regionů stanovilo, aby vyřazené 4 okresy (Rakovník, Český Krumlov, Vyškov, Tachov) měly přechodnou podporu hospodářsky slabých regionů do roku 2008 (tj. 2 roky v rámci programovacího období 2007-2013). Správních obvodů ORP zařazených mezi regiony se soustředěnou podporou státu je celkem 11. Jedná se o Ostrov, Frýdlant, Králíky, Bystřici nad Pernštejnem, Bučovice, Mikulov, Šternberk, Uničov, Kroměříž, Rožnov pod Radhoštěm a Valašské Klobouky.

Přehled regionů

Kartogram znázorňuje přehled regionů, jimž byla, nebo bude poskytována soustředěná podpora státu v období let 1992 -2013. Uvažováno bylo nejen území celých okresů, ale i jejich částí. Z celkového přehledu je patrné, že největší podpoře se těšily okresy Ústeckého a Moravskoslezského kraje, kde celkem 6 okresů přesáhne v roce 2013 hranici 20 let podpory (Bruntál, Chomutov, Karviná, Louny, Most, Ostrava-město a Teplice). Podobně jsou na tom okresy Třebíč a Znojmo. V rámci jednotlivých krajů se intenzivní soustředěná podpora státu dále týká Jihomoravského, Karlovarského, Olomouckého, Pardubického, Zlínského kraje a pohraničních okresů Jihočeského a Plzeňského kraje. Naopak jediným krajem, ve kterém nebyl v rámci sledovaného období podporován ani jeden okres je Královéhradecký kraj.

Metodika vymezování regionů

Stanovení „problémových regionů“ vyžadovalo zavést metodický postupy, které by v maximální míře eliminovaly subjektivní přístup. Prvotní nástin dávaly zmiňované „Zásady regionální politiky vlády České republiky“.

V tomto dokumentu byl jako ukazatel pro strukturálně postižené regiony stanovena míra nezaměstnanosti včetně relace počtu uchazečů o zaměstnání na jedno pracovní místo, míra rozsahu a váhy útlumu průmyslových odvětví na zaměstnanost a na rozvoj podnikání. U hospodářsky slabých regionů byly za rozhodující ukazatele považovány míra nezaměstnanosti včetně relace počtu uchazečů o zaměstnání na jedno pracovní místo, výše mzdových příjmů a příjmů ze zemědělství, úroveň daňových příjmů místních rozpočtů, podíl a rozsah útlumu primérních odvětví na struktuře zaměstnanosti a hustota zalidnění.

Podstatné zpřesnění metodiky přinesla příloha č. 2 ke Strategii regionálního rozvoje České republiky „Typy a vymezení regionů se soustředěnou podporou státu“, kde je uveden podrobný výčet ukazatelů pro hospodářsky postižené regiony a pro hospodářsky slabé regiony, postup jejich konstrukce a také váhy pro výpočet konečného koeficientu hodnocení. K dalším změnám došlo usnesením vlády č. 722 o vymezení regionů se soustředěnou podporou státu na období let 2004-2006. Ukazatele pro vymezování problémových regionů a algoritmy jejich výpočtu zůstaly s nepatrnými úpravami shodné, zároveň však byl stanoven ukazatel pro nově definované regiony s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností. Do změny metodiky se významně zapsalo také usnesení vlády č. 560 o Strategii regionálního rozvoje České republiky. V rámci výběru relevantních ukazatelů byly opět brány v potaz jak situace na trhu práce, tak i ekonomická síla regionů. Avšak vzhledem k tomu, že již nebyly k dispozici statistické údaje o zaměstnanosti a mzdách v územním průřezu, byly pro vymezení použity jiné indikátory (zejména se to týkalo kupní síly obyvatel).

O vybraných ukazatelích, postupu jejich konstrukce a stanovování jejich vah pro výpočet konečného koeficientu hodnocení lze diskutovat. Tak např. vysoká váha poklesu nezaměstnanosti je dána tím, že problémy strukturálně postižených regionů vznikly poklesem zaměstnanosti v odvětvích těžkého průmyslu. U hospodářsky slabých regionů naopak vystupuje do popředí pokles zaměstnanosti v zemědělství, nízká intenzita osídlení a nízké příjmy.

Závěrem

Lze konstatovat, že rozsah, metodika a kritéria poskytování podpor potřebným regionům procházela v dlouhodobém vývoji poměrně výraznými změnami. Základem pro vymezování regionů se soustředěnou podporou státu se staly okresy, v některých letech však byla doplňována i menšími územními celky. Stanovené regiony byly podle svého charakteru obvykle tříděny do 2-3skupin. Současné vymezení regionů se soustředěnou podporou státu je podle usnesení vlády České republiky č. 560 ze dne 17. května 2006 o Strategii regionálního rozvoje České republiky na období 2007-2013. Ve srovnání s minulostí to je nejdelší období. Přitom i v minulých obdobích byly podle vývoje ekonomiky prováděny během příslušného cyklu potřebné úpravy v seznamu podporovaných regionů.

Existující hospodářská recese, která se bude projevovat v jednotlivých regionech různou formou i sílou, bude nutně vyžadovat v projektovaném období jak korekce v seznamu podporovaných regionů, tak i ve formách poskytované podpory. Bude nutno přitom vycházet z toho, že zatímco v dřívějších cyklech byla podpora regionů se soustředěnou podporou státu poskytována především ze státem stanovených programů, podpora pro období 2007-2013 je poskytována především s účastí strukturálních fondů Evropské unie. Bude proto nutno provádět vhodnou aplikaci Operačních programů, jež jsou v tomto období vypracovány jednotlivě pro každý region soudržnosti NUTS 2, zatím co v dřívějším období existoval jeden Společný regionální operační program (SROP) a souběžně s ním i státem financované Regionální programy podpory rozvoje hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionů.

„Problémový“ region

Strukturálně postižený region – oblast s vysokým

zastoupením průmyslu a vysokým stupněm

urbanizace, jejíž průmyslová základna prochází

výraznou restrukturalizací a poklesem, spojeným

s nadprůměrnou nezaměstnaností

Hospodářsky slabý region – oblast charakteristická

nízkou životní úrovní, nadprůměrným

podílem zaměstnanosti v primérním sektoru,

nízkou hustotou osídlení a vesměs také s nadprůměrnou

nezaměstnaností; obecně jde o

venkovskou oblast s nižším stupněm urbanizace

a ekonomického rozvoje, avšak s lepším přírodním

prostředím

Jako podle předchozích usnesení + region

s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností –

území okresu, ve kterém souhrnné hodnocení

nezaměstnanosti překračuje o 30 a více

procentních bodů průměrnou hodnotu za území

celé České republiky, a které není zařazeno mezi

strukturálně postižené nebo hospodářsky slabé

regiony

Strukturálně postižený region, hospodářsky

slabý region a region s vysoce nadprůměrnou

nezaměstnaností

Ukazatel (váha)

Podle usnesení vlády č. 682/2000

- podíl zaměstnanosti v průmyslu v daném roce na celkové zaměstnanosti (0,3);

- vývoj zaměstnanosti v průmyslu v daném roce vzhledem k základnímu roku

1990 (0,2);

- souhrnné hodnocení nezaměstnanosti k 31.12. daného roku (uchazeči o

zaměstnání, dlouhodobě nezaměstnaní a tlak na pracovní místa) (0,4);

- počet soukromých podnikatelů na 1 000 obyvatel v daném roce (0,1).

- souhrnné hodnocení nezaměstnanosti k 31.12. daného roku (0,3);

- daňové příjmy na 1 obyvatele v okrese v daném roce (0,1);

- výše průměrné mzdy v daném roce (0,15);

- podíl zaměstnanosti v zemědělství, lesnictví a rybolovu na celkové zaměstnanosti

v daném roce (0,2);

- vývoj zaměstnanosti v zemědělství, lesnictví a rybolovu v daném roce oproti

základnímu roku 1990 (0,15);

- hustota zalidnění v daném roce (váha 0,1).

Podle usnesení vlády č. 722/2003:

- souhrnné hodnocení nezaměstnanosti k 31.12. 1999, 2000, 2001, 2002 (uchazeči

o zaměstnání, dlouhodobě nezaměstnaní a tlak na pracovní místa) (0,4).

Podle usnesení vlády č. 560/2006:

- souhrnné hodnocení situace na trhu práce (nezaměstnanosti) zahrnující míru

nezaměstnanosti, dlouhodobou nezaměstnanost a počet uchazečů na jedno

volné pracovní místo (váha 0,4);

- daňové příjmy na 1 obyvatele (váha 0,15);

- počet podnikatelů na 1 000 obyvatel (váha 0,15);

- kupní síla obyvatel (váha 0,3).

Zdroj: 15.4.2009 Obec & finance str. 31 Regionální rozvoj

EK schválila český přechodný režim pro poskytování slučitelné státní podpory do výše 500 tis. EUR

2009-05-13T10:04:00.001+02:00

TZ Ministerstva pro místní rozvoj ČR (MMR), Praha, 12. května 2009:Evropská komise schválila opatření české vlády na pomoc podnikům při vyrovnávání se s důsledky stávající hospodářské krize. Podnikům, které vlivem aktuálního nedostatku úvěrů čelí problémům s financováním, lze do konce roku 2010 poskytnout podporu do výše 500 tisíc EUR na podnik.

Režim platí po omezenou dobu, stanoví maximální výši podpory v období let 2009 – 2010 na 500 tisíc EUR na podnik a vztahuje se pouze na podniky, jež se k 1. červenci 2008 nenacházely v obtížích. „Tento režim pomůže zmírnit obtíže, s nimiž se potýkají podniky zasažené stávající hospodářskou krizí, aniž by došlo k neoprávněnému narušení hospodářské soutěže,“ uvedl nový ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška.

Podporu bude možno získat mimo jiné ve formě přímých dotací, vratných dotací, subvencí úrokových sazeb, subvencovaných veřejných půjček a veřejných záruk. V rámci režimu lze od jeho schválení EK až do 31. prosince 2010 poskytovat nižší částky podpory slučitelné se společným trhem.

Tento režim je již druhým opatřením ČR, jež bylo schváleno podle dočasného rámce. Jedná se o součást širšího souboru opatření na podporu českého hospodářství. Prvním opatřením byl režim pro poskytování půjček se sníženou úrokovou sazbou.

Seznam nových rozhodnutí ve věci státní podpory zveřejněných na internetu a v Úředním věstníku je k dispozici na internetové stránce State Aid Weekly e-News.

Rozhovor s Rostislavem Vondruškou - ministrem pro místní rozvoj v úřednické vládě

2009-05-13T10:02:00.001+02:00

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Dobrý podvečer. Vlády se ujali ministři nového premiéra Jana Fischera a my jsme dnes jednoho z nich pozvali do studia. Ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška je hostem Interview. Vítejte.