Brownfieldy: pomohou evropské fondy

 
O dotace na zanedbané plochy je obrovský zájem, ministerstvo na ně chce přidat peníze
NEMOVITOSTI
Po dlouhých letech odkladů přichází na zítřejší jednání vlády Národní strategie regenerace brownfieldů. Dokument má vytyčit přístup státu k tisícům hektarů zanedbaných ploch, které jsou pozůstatky po působení vojáků, průmyslové či zemědělské výroby.
Agentura CzechInvest lokalizovala 2355 brownfieldů na rozloze 10 326 hektarů. „Hrubý odhad nákladů na revitalizaci těchto lokalit je 200 miliard korun,“ uvádí se v Národní strategii regenerace brownfieldů, kterou má E15 k dispozici. Vysoké náklady na rekultivaci území, jež se často potýkají s vážnými ekologickými zátěžemi, odrazují soukromé investory.
Ministerstvo průmyslu a obchodu, které strategii zpracovalo, stanovuje do roku 2013 tři hlavní cíle: maximální využití peněz z evropských fondů, možnost regenerace brownfieldů pro jiné než průmyslové využití, profesionálnější přístup veřejné správy.
Z programu EU Nemovitosti je letos možné získat celkem dvě miliardy korun. „Po tříměsíčním příjmu žádostí o dotace na vznik a rozvoj podnikatelských nemovitostí je zřejmé, že zájem podnikatelů je obrovský. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto již zvažuje navýšení alokace na tuto výzvu,“ informovala Lucie Králová, mluvčí CzechInvestu. Výše dotací se liší podle žadatele. „Pokud jde o velký podnik nad 250 zaměstnanců, dotace činí 40 procent nákladů. Ty mohou zahrnovat nákup pozemků a budov, jejich úpravu či projektovou dokumentaci. U středních podniků se hradí 50 procent. Malé podniky s méně než 50 zaměstnanci získávají dotace ve výši 60 procent z celkových způsobilých výdajů,“ vysvětluje Zdeněk Jana z Evropského kompetenčního centra UniCredit Bank. Obce, města, kraje a projekty, které nemají komerční charakter, získávají dotaci 92,5 procenta. Základní podmínkou je, že žadatel musí vlastnit objekt, jehož se projekt týká.
K regeneraci bývalých vojenských areálů je určený dotační program ministerstva pro místní rozvoj (MMR). Zájem o něj, přestože ho mohou využívat pouze obce, letos výrazně vzrostl. „Na stole máme žádosti, jejichž vyřízení, pokud splní podmínky, by si vyžádalo 300 milionů korun. K dispozici ale máme jen 130 milionů,“ uvedl na semináři Stavebního fóra Jan Pátek z MMR.

Zdroj: 8.7.2008 E15 str. 4 Události

Jak správně postupovat při zadávání veřejných zakázek

Jak správně postupovat při zadávání veřejných zakázek

Přestože existuje zákon o veřejných zakázkách a podrobné metodiky, často dochází k omylům a přehmatům, které mnohdy končí vysokými pokutami či dokonce odebráním dotací. Jak se tomu vyhnout?

Zadávání veřejných zakázek se mnohdy může nezasvěcenému zdát jako relativně jednoduchá činnost – máme přece zákon o veřejných zakázkách, který by měl každému zadavateli jasně a srozumitelně osvětlit veškerá úskalí zadavatelského procesu a určit správný postup pro výběr toho nejvhodnějšího dodavatele. Proč ovšem potom dochází při zadávání a přidělování veřejných zakázek k tolika omylům a přehmatům, které navíc často končí i pokutou udělenou Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže?

Zákon je základním pilířem

Zákon o veřejných zakázkách sice máme, ale ne všechna ustanovení jsou zcela jasná a jednoznačně vysvětlitelná. Existují sice podrobné a kvalitní metodiky, ty však nemohou řešit veškeré možnosti, které v praxi nastávají. Navíc funguje mnoho poradenských firem tvářících se jako vysoce odborné a přejímající veškerou odpovědnost za zadavatele, ale skutečnost je často jiná. Dojde-li potom k problémům, musí zadavatel mnohdy obhájit zadávací řízení sám, aniž by ze sebe mohl sejmout zákonem stanovenou odpovědnost za své konání a prokázat, na čí radu provedl dané úkony. Abychom alespoň lehce nastínili, v čem tkví největší problémy při realizaci veřejných zakázek a především jak se jim vyhnout, pokusíme se na následujících řádcích vypracovat jakýsi stručný úvod do problematiky veřejného zadávání.

Ta je legislativně ošetřena zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon“), který byl vytvořen v návaznosti na předchozí právní úpravy veřejných zakázek ČR a na závazné legislativní normy Evropské unie. Je základním a závazným pilířem, každý zadavatel by jej měl dopodrobna znát, a to včetně komentářů a metodických výkladů renomovaných právních autorit.

Nebo by měl alespoň vědět, kam se obrátit se žádostí o kvalifikovanou radu a odbornou pomoc.

Rovné zacházení a transparentnost

Veřejná zakázka je v zákoně definována jako zakázka na dodávky, služby nebo stavební práce zadávaná osobou, která je zadavatelem veřejných zakázek, a realizovaná za úplatu (i nepeněžitou) na základě smlouvy s jedním nebo více dodavateli. V zákoně není stanoven žádný finanční limit vymezující tento pojem, takže veřejnou zakázkou je každá zakázka, a to i v hodnotě pouhé 1 Kč. Ne všechny veřejné zakázky je ale nutné zadávat podle zákona. U zakázek malého rozsahu, které jsou vymezeny finančními limity u dodávek a služeb do 2 milionů Kč bez DPH a u stavebních pracích do 6 milionů Kč bez DPH, platí výjimka podle § 18 odst. 3 zákona a při zadávání těchto zakázek může zadavatel postupovat mimo režim zákona. Musí však dodržovat zásady § 6 zákona, tedy transparentnost, rovné zacházení a zákaz diskriminace.

Zásada transparentnosti znamená, že jakákoli zakázka musí být zadána co nejvíce průhledným způsobem, který umožňuje zpětnou přezkoumatelnost celého zadávacího řízení, tedy kontrolu průběhu veřejné zakázky. Naplněním této zásady je např. povinnost pořizovat o všech významných úkonech učiněných v průběhu veřejné zakázky dostatečnou písemnou dokumentaci, povinnost jasně a v dostatečném předstihu vymezit kritéria hodnocení nabídek dodavatelů a povinnost opatřovat všechna učiněná rozhodnutí řádným a dostatečným odůvodněním.

Zásada rovného zacházení předepisuje každému zadavateli v průběhu zadávání veřejné zakázky povinnost přistupovat stejně ke všem potenciálním dodavatelům. Zadavatel nesmí nikoho zvýhodňovat ani znevýhodňovat, musí všem podávat stejné informace a předem přesně definovat a zveřejňovat veškeré podmínky zadávacího řízení.

Zásada zákazu diskriminace znamená, že v průběhu veřejné zakázky je zadavatel povinen postupovat vždy tak, aby nedošlo k diskriminaci žádného z dodavatelů. Tato zásada ovšem nevylučuje stanovit přesné podmínky účasti v řízení, které musí jednak umožnit výběr nejvhodnějšího uchazeče, jednak nesmí uzavřít přístup jinému dodavateli do řízení z důvodů, které např. nesouvisejí s předmětem veřejné zakázky. Zásadu zákazu diskriminace je třeba důsledně uplatňovat nejen ve vztahu k dodavatelům z ČR, ale také ve vztahu k zahraničním dodavatelům.

Dodávky, služby, nebo stavba

Zadavatel je také povinen před vyhlášením veřejné zakázky vymezit předmět plnění a stanovit její předpokládanou hodnotu.

Proto je nutné nejprve vědět, co budeme v rámci plnění požadovat a podle toho zařadit, zda se jedná o veřejnou zakázku na dodávky, na služby, nebo na stavební práce. Veřejnou zakázkou na dodávky je zakázka, jejímž předmětem je pořízení věci nebo zboží, zejména formou koupě, koupě na splátky, nájmu nebo leasingu (nájmu s právem následné koupě). Jedná se především o pořízení věcí movitých na základě kupní smlouvy a smlouvy o dílo a spadá sem rovněž nákup energií.

Veřejné zakázky na stavební práce jsou zakázky, jejichž předmětem plnění je provedení stavebních prací, případně i s nimi související projektová nebo inženýrská činnost, a zhotovení stavby, která je jako celek schopna plnit samostatnou ekonomickou nebo technickou funkci. Veřejné zakázky na služby mají tzv. negativní vymezení, tedy to, co není dodávkou či stavební prací, je veřejnou zakázkou na služby. Služby se dělí do kategorií uvedených v příloze č. 1 a 2 zákona.

Důležitý je druh zadávacího řízení

Následně je nutné určit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky a podle její výše zvolit správný limitní režim – zadání nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky nebo veřejné zakázky malého rozsahu. Poté musí zadavatel na základě příslušných ustanovení zákona zvolit správný druh zadávacího řízení, podle kterého bude při zadávání veřejné zakázky postupovat. V zákoně je definováno šest druhů zadávacích řízení – otevřené řízení, užší řízení, jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, soutěžní dialog a zjednodušené podlimitní řízení. Pro každé z nich předepisuje zákon závazný procesní postup, který zadavatel musí použít. Otevřené řízení lze použít vždy a bez omezení. Veřejná zakázka je v tomto případě vyhlášena prostřednictvím oznámení zveřejněném v Informačním systému veřejných zakázek, uveřejňovacím subsystému. Zadávacího řízení se může zúčastnit každý dodavatel, musí pouze splnit zadávací podmínky určené zákonem a zadavatelem. Zadání veřejné zakázky v otevřeném řízení je nejtransparentnějším způsobem zadání veřejné zakázky.

Užší řízení je také možno použít bez omezení a bez splnění jakýchkoli dalších zákonných podmínek. Liší se v tom, že je dvoukolové, dochází při něm k omezení počtu zájemců (např. na základě kvalifikace nebo losem apod.). Jeho nevýhodou je delší celkový průběh, větší nebezpečí chybného úkonu zadavatele, náročnější administrativa i větší pravděpodobnost podání námitek.

Aféra při losování v jednom známém lázeňském městě je všeobecně známá.

Nejčastější je podlimitní řízení

Soutěžní dialog je nový druh zadávacího řízení založený na principu jednání s dodavateli s cílem nalézt vhodné řešení dané veřejné zakázky a určený pouze pro zadávání veřejných zakázek se zvláště složitým předmětem plnění, kdy zadavatel není objektivně schopen vymezit technické, právní nebo finanční podmínky v souladu s požadavky zákona. Je ukončen výzvou k podání nabídek.

Zjednodušené podlimitní řízení se používá pouze pro zadávání podlimitních veřejných zakázek, které jsou v případě zakázek na stavební práce ještě finančně omezeny částkou do 20 mil. Kč bez DPH (§ 25).

Jedná se o přímou výzvu nejméně pěti zájemcům, které zadavatel obesílá. Tuto výzvu je také nutné po dobu trvání lhůty pro podání nabídek zveřejnit a umožnit tak účast i jiným uchazečům, přestože nebyli mezi původně obeslanými.

V tomto zadávacím řízení je lhůta pro podání nabídek v minimálním počtu 15 dnů. Z hlediska zákona se jedná o nejjednodušší a nejčastěji používané zadávací řízení, přesto i v něm dochází k mnoha prohřeškům a chybám. Jednací řízení s uveřejněním a jednací řízení bez uveřejnění může zadavatel použít pouze v případě splnění zvláštních podmínek taxativně určených zákonem (§ 22 a § 23).

Hrozí velké pokuty a ztráta dotace

Který z druhů zadávacího řízení zadavatel použije a jakým způsobem bude při zadávání veřejné zakázky aplikovat ustanovení zákona podle příslušného druhu zadávacího řízení, je klíčovým faktorem pro správné zadání veřejné zakázky a úspěšnou realizaci zadavatelem zamýšleného projektu. Proto je nanejvýše důležité, aby zadavatel disponoval dostatečnými legislativními znalostmi i praktickými zkušenostmi, nebo se případně nechal zastupovat kvalitní poradenskou společností, která mu v celém průběhu zadávacího řízení správný postup zajistí. Pokud totiž zadavatel nedodrží některá předepsaná zákonná ustanovení, vystavuje se nebezpečí udělení pokuty ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to i vyšší než 10 000 000 Kč.

Případně může přijít o získanou dotaci, neboť správný postup při výběrovém řízení je jednou z nejkontrolovanějších podmínek pro proplacení finančních prostředků z dotačních grantů. Bohužel právě nesprávné provedení výběrového řízení (nebo dokonce jeho neprovedení) a nedodržení základních zásad veřejného zadávání je jednou z nejčastějších chyb, kterých se příjemci dotací dopouštějí.

Tabulka

Tabulka: Finanční limity u veřejných zakázek (v Kč bez DPH)

Zadavatelé                                               Veřejná malého rozsahu zakázka zakázka Podlimitní veřejná           Nadlimitní zakázka veřejná

Česká příspěvkové republika organizace a státní          do 2 000 000 Kč                2 3 000 782 000 000 až Kč            nad 3 782 000 Kč

Územně samosprávní celky, jejich

příspěvkové právnické osoby organizace a jiné            do 2 000 000 Kč                2 5 000 857 000 000 až Kč            nad 5 857 000 Kč

Sektorový zadavatel                                      do 2 000 000 Kč                2 11 000 715 000 000 až Kč           nad 11 715 000 Kč

Veřejné zakázky na stavební

zadavatelů práce pro všechny druhy                       do 6 000 000 Kč                6 146 000 447 000 000 až Kč          nad 146 447 000 Kč

O autorovi| Vladimír Levandovský, projektový manažer, OTIDEA a. s. Kateřina Koláčková, certifikovaný lektor MMR v oblasti veřejných zakázek a koncesí

Zdroj: 7.7.2008    Parlamentní zpravodaj    str. 24   Evropské fondy a regionální rozvoj

Formy spolupráce obcí

Formy spolupráce obcí

Spolupráce je významným vztahem ve všech oblastech lidské společnosti. Umožňuje snadněji a účinněji dosáhnout potřebných výsledků a v řadě případů není možné cíle bez spolupráce dosáhnout vůbec. Regionální politika, která usiluje o snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony a zabezpečuje jejich harmonický rozvoj vyžaduje i nutnost spolupráce obcí.
Fenomén spolupráce obcí se tak stává důležitým faktorem rozvoje a většinou se předpokládá, že k rozvoji přispívá taková spolupráce, která je účelná a efektivní a má pozitivní dopad na rozvoj daného území. Jde o hledání vhodných zdrojů vnitřních i vnějších. Nejvíce chybí vlastní zdroje, a to jak personální, tak i materiální a zejména finanční. Nedostatek finančních prostředků se objevuje jako jeden z nejčastěji deklarovaných problémů, podmiňujících další rozvoj obcí a regionů. Po vstupu ČR do Evropské Unie se otevřely možnosti získávání "externí" podpory k realizaci rozvojových záměrů obcí i regionů, současně však narostly nároky na jejich schopnost využít zdroje pro zajištění kvalitních projektů.
Příprava takových projektů totiž vyžaduje kromě většího množství prostředků na spolufinancování i rozvinutí úzké spolupráce více subjektů. To vyvolalo prudký nárůst zakládání dobrovolných svazků obcí, nejčastěji označovaných jako mikroregiony. Vedle pozitivních dopadů však vícenásobné členství v různých uskupeních vede k rozmělnění zdrojů, úsilí i aktivit a u řady obcí je navíc pouze formální. Přetrvává zájem o prosazení především individuálních zájmů a ke skutečné spolupráci dochází zřídkakdy.
Ukazuje se rovněž, že ani současná organizační a právní forma umožňující různé podoby spolupráce obcí není plně dostačující. Značnou barierou funkční spolupráce obcí je i charakter jejich administrativní správy, se kterou se nejvíce potýkají zejména malé obce. Pro ně je však podmínkou úspěšného rozvoje právě možnost spolupráce a sdružování. Intenzita spolupráce obcí má však své hranice -- při zachování jejich individuální suverenity by neměla narušit možnost aplikace principu subsidiarity. To znamená, že obce by měly dělat to, co zvládnou nejlépe, činnosti vyžadující specifickou odbornost by měly být vykonávány na úrovních, kde je možno je vykonávat efektivněji.
Následný text jen stručně popisuje stávající formy spolupráce obcí. Širší výklad problematiky shrnuje publikace autorského kolektivu, vedeného Ivou Galvasovou, "Spolupráce obcí jako faktor rozvoje", která vychází z výzkumného projektu MMR ČR WB-07-05, řešeného společností GAREP.
Samostatná a přenesená působnost
Formy spolupráce představují jejich určitou právní a organizační podobu. Zásadní jsou však vztahy ke konkrétnímu účelu, které můžeme nejlépe členit podle území a spolupracujících subjektů (viz schema). Jednotlivé formy spolupráce mají různou náplň, která je tvořena širokou a různorodou škálou aktivit.
Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, mohou obce mezi sebou spolupracovat pouze při výkonu samostatné působnosti. Konkrétně mohou uzavřít smlouvu ke splnění konkrétního úkolu, vytvořit dobrovolný svazek obcí, nebo založit právnickou osobu (obchodní společnost, družstvo apod.).
Zakládání právnických osob dvěma nebo více obcemi je upraveno obchodním zákoníkem. Spolupráce obcí s právnickými a fyzickými osobami vychází z ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení. Ustanovení občanského zákoníku však nelze použít na spolupráci obcí mezi sebou s výjimkou úpravy registrace, zrušení a zániku svazku obcí.
Přes absenci možností spolupracovat v oblasti přenesené působnosti je možné na základě veřejnoprávní smlouvy svěřit část či celou přenesenou působnost k výkonu obci jiné. Týká se to však pouze takové přenesené působnosti, která je svěřena orgánům všech obcí. Smlouvu lze uzavřít pouze mezi obcemi v rámci jednoho správního obvodu obce s rozšířenou působností. Můžeme zde nalézt řadu prvků spolupráce a využití tohoto ustanovení může vést k úsporám prostředků. Problémem však je úhrada nákladů za výkon přenesených činností za situace, kdy příspěvek od státu nepokrývá celou částku.
Právní formy spolupráce -- obecnějším členěním forem spolupráce je přiřazení jednotlivých specifických forem spolupráce formám právním. Základním rozlišovacím hlediskem z pohledu zákona jsou zúčastněné subjekty. Je tak rozlišena spolupráce výhradně meziobecní a spolupráce jiných fyzických a právnických osob (tedy i obcí). Vztahy mezi konkrétními formami spolupráce a právními formami spolupráce přibližuje uvedená tabulka.
Tab.: Právní formy spolupráce obcí Právní forma Subjekty Norma x Konkrétní formy
Smlouva ke splnění konkrétního úkolu Pouze obce Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích -
Smlouva o vytvoření dobrovolného svazku obcí Pouze obce Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích svazky obcí
Společná právnická osoba obcí Pouze obce Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník -
Obchodní společnost* Fyzické i právnické osoby Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník -
Obecně prospěšná společnost Fyzické i právnické osoby Zák. č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech místní akční skupiny
Zájmové sdružení právnických osob Fyzické i právnické osoby Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník euroregiony, sdružení obcí, místní akční skupiny, Svaz měst a obcí ČR, Národní síť zdravých měst
Smlouva o sdružení Fyzické
i právnické osoby Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník euroregiony
Občanské sdružení Fyzické
i právnické osoby Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů místní akční skupiny
* Oblast podnikání obcí či vlastnictví strategického podílu v soukromém podniku tvoří svébytnou oblast, která je již mimo rámec předkládané publikace, x vždy ve znění pozdějších předpisů
Dobrovolný svazek obcí
je základní a nejtypičtější formou spolupráce obcí (nyní funguje v ČR cca 800 DSO). Obvykle vznikají pro územně ucelenou oblast, vymezenou přirozenými přírodními, technickými nebo historickými hranicemi. Členy svazků mohou být pouze obce; není možné, aby ve svazku byly sdruženy i jiné právnické či fyzické osoby. Přes řadu společných rysů jsou svazky obcí značně různorodou skupinou. Liší se jak účelem, tak intenzitou a náplní spolupráce.
Svazek obcí může společně vykonávat pouze záležitosti spadající do samostatné působnosti obcí a také činnosti pro ochranu a prosazování společných zájmů obcí. Společný výkon některých úkolů snižuje administrativní zatížení obcí, což bývá velmi účelné, zvláště jedná-li se o populačně malé obce. Předmětem činnosti svazků mohou být zejména úkoly v oblastech školství, sociální péče, zdravotnictví, ochrany životního prostředí, čistoty obce, sítí technického vybavení, dopravní obslužnosti, správy majetku obcí atd.
Přes řadu společných rysů jsou svazky obcí značně různorodou skupinou. Liší se jak účelem, tak intenzitou a náplní spolupráce. V případě účelu lze svazky rozlišit na monotematické svazky a na "mikroregiony", jak bývají nepřesně nazývány veškeré svazky obcí. Označení "mikroregion" je nejvíce vhodné pro takový svazek obcí, který zastřešuje poměrně kompaktní území s výraznými znaky socioekonomické a geografické sounáležitosti.
Společná právnická osoba
se zakládá v případě, že společný úkol obcí vyžaduje jejich stabilnější spolupráci -- jde o obchodní společnost (a. s., spol. s r. o.). Zakládání i činnost těchto právnických osob se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. V praxi se této formy využívá např. u dopravních podniků, tepláren, správy bytových domů, lesů a rybníků atd.
Smlouva ke splnění konkrétního úkolu
je poměrně nová forma, poprvé se objevila v roce 2000 a stala se však druhou nejvíce využívanou formou spolupráce -- týká se téměř poloviny obcí. Jako v případě dobrovolného svazku obcí mohou i smlouvu ke splnění konkrétního úkolu uzavírat pouze obce. Smlouva může být uzavřena mezi dvěma nebo více obcemi, na dobu určitou nebo neurčitou. Předmětem smlouvy je vždy zajištění konkrétního úkolu, který spadá do samostatné působnosti. Zpravidla se jedná o úkol, jehož plnění přesahuje hranice obce (vybudování stavby ke společnému užívání, zajištění sběru a odvozu domovního odpadu apod.). Předmětem smlouvy ale není vznik právnické osoby, ta může vzniknout pouze na základě obchodního zákoníku.
Místní akční skupiny
Rozvinutí principu partnerství, spočívajícího ve funkční spolupráci různých subjektů v území, umožňují místní akční skupiny (MAS). Jsou to uskupení vytyčená v rámci iniciativy LEADER, která spojují subjekty veřejného i soukromého sektoru působící v daném území. Na úrovni rozhodování musí tvořit zástupci soukromého sektoru nejméně 50 % z místního partnerství. Nejčastější právní formou MAS je občanské sdružení.
Místní Agenda 21
MA21 je mezinárodní program zavádění zásad udržitelného rozvoje na místní úrovni, který vychází ze závěrů mezinárodního Summitu Země v Rio de Janeiru v roce 1992. Těžištěm MA21 je zapojování veřejnosti do plánování rozvoje obcí, měst a regionů. Kvalita MA21 v konkrétních podmínkách je hodnocena pomocí souboru jedenadvaceti kritérií.
Partnerství veřejného a soukromého sektoru
Spolupráce veřejného a soukromého sektoru se může uskutečňovat různými způsoby, za různým účelem a v různém rozsahu. Jednou ze specifických forem této spolupráce je Public Private Partnership (PPP). Tento pojem se využívá pro označení spolupráce, která vzniká za účelem využití zdrojů a schopností soukromého sektoru při zajištění veřejné infrastruktury nebo veřejných služeb.
Existují dva základní způsoby řešení PPP. V prvním případě obec nebo jiná veřejná instituce založí spolu se soukromou osobou samostatnou společnost, která realizuje a formou koncese potom provozuje provedenou investici. Ve druhém případě soukromý investor vloží finanční prostředky do vytvoření veřejně prospěšné stavby, tu potom spravuje a provozuje (veřejný sektor platí za "dostupnost služby").
Svaz měst a obcí
Svaz měst a obcí ČR je organizací, jejímiž členy jsou obce ve smyslu zákona o obcích. Základním cílem Svazu je hájit společné zájmy a práva obcí sdružených ve Svazu a vytvářet podmínky pro řešení problémů a otázek společných pro jeho členy. Svaz je otevřenou zájmovou nestranickou a nevládní organizací, založenou jako zájmové sdružení právnických osob.
Národní síť zdravých měst ČR
Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM) je zájmovým sdružením právnických osob. Členy jsou municipality, jejich sdružení nebo právnická osoba, která se rozhodne respektovat stanovy NSZM.
Přeshraniční impulzní centra
Přeshraniční impulzní (pobídková) centra (GIZ) jsou evropským pilotním projektem přeshraniční spolupráce regionů podél příhraničních oblastí Dolního Rakouska, České republiky, Slovenska a Maďarska, pomáhají překonávat hranice, a to jak technické, tak společenské.
Euroregiony
Přeshraniční spolupráce obcí a měst se rozvíjí v rámci tzv. euroregionů. Jejich cílem je překonávat hranice a postupně snížit význam státních hranic na úroveň správního členění s pozitivně stimulujícím účinkem na spolupráci. Pro existenci euroregionů, s výjimkou některých chart Rady Evropy, neexistuje právní opora, přesto si dokázaly vydobýt nemalý respekt.
Partnerská města a obce
Většina měst a řada obcí v ČR spolupracuje s partnerskými městy a obcemi v některém z evropských států, přitom není výjimkou spolupráce i s více městy či obcemi. Navázání partnerských vztahů mohou realizovat města či obce samy, případně mohou využít služeb Svazu měst a obcí ČR.

Zdroj:

4.7.2008 denik.obce.cz str. 0 Ostatní
  Iva Galvasová a kol., Garep, spol. s r. o.

Banka ČMZRB loni zvýšila zisk na 795 milionů korun

Praha Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), specializovaná banka státu na podporu malého a středního podnikání, loni zvýšila čistý zisk takřka o osm procent na 795 milionů korun. Předloni hospodařila se ziskem po zdanění 738 milionů korun.
Celkové výnosy bance přitom loni v porovnání s předloňskem klesly takřka o 400 milionů korun na 5,5 miliardy korun. Obchodní činnost nepříznivě ovlivnil i opožděný náběh programů podpory malého a středního podnikání financovaných ze strukturálních fondů EU.
V novém programovacím období strukturálních fondů, které končí rokem 2013, by měla Českomoravská záruční a rozvojová banka spolufinancovat úvěrové programy pro malé a střední podnikatele sumou více než 1,7 miliardy korun.
Ze státního programu půjde na tyto programy 8,2 miliardy korun. Tyto peníze by měly umožnit až devíti tisícům podnikatelům přístup k vnějším zdrojům na zahájení či rozvoj podnikání, uvedl loni ředitel banky Ladislav Macka.
Většinově ČMZRB vlastní stát a další podíly drží také Česká spořitelna, Komerční banka a ČSOB. Základní kapitál banky je 2,132 miliardy korun.
***
Hospodářské výsledky
Českomoravské záruční a rozvojové banky
                                            2007    2006    2005
Zisk po zdanění (mil. Kč) 795        738      1176
Výnosy (mld. Kč)             5,501   5,892    6,597
Objem bilance (mld. Kč) 57,055 51,707 47,835
Pramen ČMZRB
Úvěrové programy pro podnikatele banka podporuje sumou více než 1,7 miliardy korun

Zdroj: 1.7.2008 E15 str. 13 Byznys