Spolupráce je významným vztahem ve všech oblastech lidské společnosti. Umožňuje snadněji a účinněji dosáhnout potřebných výsledků a v řadě případů není možné cíle bez spolupráce dosáhnout vůbec. Regionální politika, která usiluje o snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony a zabezpečuje jejich harmonický rozvoj vyžaduje i nutnost spolupráce obcí.
Fenomén spolupráce obcí se tak stává důležitým faktorem rozvoje a většinou se předpokládá, že k rozvoji přispívá taková spolupráce, která je účelná a efektivní a má pozitivní dopad na rozvoj daného území. Jde o hledání vhodných zdrojů vnitřních i vnějších. Nejvíce chybí vlastní zdroje, a to jak personální, tak i materiální a zejména finanční. Nedostatek finančních prostředků se objevuje jako jeden z nejčastěji deklarovaných problémů, podmiňujících další rozvoj obcí a regionů. Po vstupu ČR do Evropské Unie se otevřely možnosti získávání "externí" podpory k realizaci rozvojových záměrů obcí i regionů, současně však narostly nároky na jejich schopnost využít zdroje pro zajištění kvalitních projektů.
Příprava takových projektů totiž vyžaduje kromě většího množství prostředků na spolufinancování i rozvinutí úzké spolupráce více subjektů. To vyvolalo prudký nárůst zakládání dobrovolných svazků obcí, nejčastěji označovaných jako mikroregiony. Vedle pozitivních dopadů však vícenásobné členství v různých uskupeních vede k rozmělnění zdrojů, úsilí i aktivit a u řady obcí je navíc pouze formální. Přetrvává zájem o prosazení především individuálních zájmů a ke skutečné spolupráci dochází zřídkakdy.
Ukazuje se rovněž, že ani současná organizační a právní forma umožňující různé podoby spolupráce obcí není plně dostačující. Značnou barierou funkční spolupráce obcí je i charakter jejich administrativní správy, se kterou se nejvíce potýkají zejména malé obce. Pro ně je však podmínkou úspěšného rozvoje právě možnost spolupráce a sdružování. Intenzita spolupráce obcí má však své hranice -- při zachování jejich individuální suverenity by neměla narušit možnost aplikace principu subsidiarity. To znamená, že obce by měly dělat to, co zvládnou nejlépe, činnosti vyžadující specifickou odbornost by měly být vykonávány na úrovních, kde je možno je vykonávat efektivněji.
Následný text jen stručně popisuje stávající formy spolupráce obcí. Širší výklad problematiky shrnuje publikace autorského kolektivu, vedeného Ivou Galvasovou, "Spolupráce obcí jako faktor rozvoje", která vychází z výzkumného projektu MMR ČR WB-07-05, řešeného společností GAREP.
Samostatná a přenesená působnost
Formy spolupráce představují jejich určitou právní a organizační podobu. Zásadní jsou však vztahy ke konkrétnímu účelu, které můžeme nejlépe členit podle území a spolupracujících subjektů (viz schema). Jednotlivé formy spolupráce mají různou náplň, která je tvořena širokou a různorodou škálou aktivit.
Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, mohou obce mezi sebou spolupracovat pouze při výkonu samostatné působnosti. Konkrétně mohou uzavřít smlouvu ke splnění konkrétního úkolu, vytvořit dobrovolný svazek obcí, nebo založit právnickou osobu (obchodní společnost, družstvo apod.).
Zakládání právnických osob dvěma nebo více obcemi je upraveno obchodním zákoníkem. Spolupráce obcí s právnickými a fyzickými osobami vychází z ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení. Ustanovení občanského zákoníku však nelze použít na spolupráci obcí mezi sebou s výjimkou úpravy registrace, zrušení a zániku svazku obcí.
Přes absenci možností spolupracovat v oblasti přenesené působnosti je možné na základě veřejnoprávní smlouvy svěřit část či celou přenesenou působnost k výkonu obci jiné. Týká se to však pouze takové přenesené působnosti, která je svěřena orgánům všech obcí. Smlouvu lze uzavřít pouze mezi obcemi v rámci jednoho správního obvodu obce s rozšířenou působností. Můžeme zde nalézt řadu prvků spolupráce a využití tohoto ustanovení může vést k úsporám prostředků. Problémem však je úhrada nákladů za výkon přenesených činností za situace, kdy příspěvek od státu nepokrývá celou částku.
Právní formy spolupráce -- obecnějším členěním forem spolupráce je přiřazení jednotlivých specifických forem spolupráce formám právním. Základním rozlišovacím hlediskem z pohledu zákona jsou zúčastněné subjekty. Je tak rozlišena spolupráce výhradně meziobecní a spolupráce jiných fyzických a právnických osob (tedy i obcí). Vztahy mezi konkrétními formami spolupráce a právními formami spolupráce přibližuje uvedená tabulka.
Tab.: Právní formy spolupráce obcí Právní forma Subjekty Norma x Konkrétní formy
Smlouva ke splnění konkrétního úkolu Pouze obce Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích -
Smlouva o vytvoření dobrovolného svazku obcí Pouze obce Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích svazky obcí
Společná právnická osoba obcí Pouze obce Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník -
Obchodní společnost* Fyzické i právnické osoby Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník -
Obecně prospěšná společnost Fyzické i právnické osoby Zák. č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech místní akční skupiny
Zájmové sdružení právnických osob Fyzické i právnické osoby Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník euroregiony, sdružení obcí, místní akční skupiny, Svaz měst a obcí ČR, Národní síť zdravých měst
Smlouva o sdružení Fyzické
i právnické osoby Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník euroregiony
Občanské sdružení Fyzické
i právnické osoby Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů místní akční skupiny
* Oblast podnikání obcí či vlastnictví strategického podílu v soukromém podniku tvoří svébytnou oblast, která je již mimo rámec předkládané publikace, x vždy ve znění pozdějších předpisů
Dobrovolný svazek obcí
je základní a nejtypičtější formou spolupráce obcí (nyní funguje v ČR cca 800 DSO). Obvykle vznikají pro územně ucelenou oblast, vymezenou přirozenými přírodními, technickými nebo historickými hranicemi. Členy svazků mohou být pouze obce; není možné, aby ve svazku byly sdruženy i jiné právnické či fyzické osoby. Přes řadu společných rysů jsou svazky obcí značně různorodou skupinou. Liší se jak účelem, tak intenzitou a náplní spolupráce.
Svazek obcí může společně vykonávat pouze záležitosti spadající do samostatné působnosti obcí a také činnosti pro ochranu a prosazování společných zájmů obcí. Společný výkon některých úkolů snižuje administrativní zatížení obcí, což bývá velmi účelné, zvláště jedná-li se o populačně malé obce. Předmětem činnosti svazků mohou být zejména úkoly v oblastech školství, sociální péče, zdravotnictví, ochrany životního prostředí, čistoty obce, sítí technického vybavení, dopravní obslužnosti, správy majetku obcí atd.
Přes řadu společných rysů jsou svazky obcí značně různorodou skupinou. Liší se jak účelem, tak intenzitou a náplní spolupráce. V případě účelu lze svazky rozlišit na monotematické svazky a na "mikroregiony", jak bývají nepřesně nazývány veškeré svazky obcí. Označení "mikroregion" je nejvíce vhodné pro takový svazek obcí, který zastřešuje poměrně kompaktní území s výraznými znaky socioekonomické a geografické sounáležitosti.
Společná právnická osoba
se zakládá v případě, že společný úkol obcí vyžaduje jejich stabilnější spolupráci -- jde o obchodní společnost (a. s., spol. s r. o.). Zakládání i činnost těchto právnických osob se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. V praxi se této formy využívá např. u dopravních podniků, tepláren, správy bytových domů, lesů a rybníků atd.
Smlouva ke splnění konkrétního úkolu
je poměrně nová forma, poprvé se objevila v roce 2000 a stala se však druhou nejvíce využívanou formou spolupráce -- týká se téměř poloviny obcí. Jako v případě dobrovolného svazku obcí mohou i smlouvu ke splnění konkrétního úkolu uzavírat pouze obce. Smlouva může být uzavřena mezi dvěma nebo více obcemi, na dobu určitou nebo neurčitou. Předmětem smlouvy je vždy zajištění konkrétního úkolu, který spadá do samostatné působnosti. Zpravidla se jedná o úkol, jehož plnění přesahuje hranice obce (vybudování stavby ke společnému užívání, zajištění sběru a odvozu domovního odpadu apod.). Předmětem smlouvy ale není vznik právnické osoby, ta může vzniknout pouze na základě obchodního zákoníku.
Místní akční skupiny
Rozvinutí principu partnerství, spočívajícího ve funkční spolupráci různých subjektů v území, umožňují místní akční skupiny (MAS). Jsou to uskupení vytyčená v rámci iniciativy LEADER, která spojují subjekty veřejného i soukromého sektoru působící v daném území. Na úrovni rozhodování musí tvořit zástupci soukromého sektoru nejméně 50 % z místního partnerství. Nejčastější právní formou MAS je občanské sdružení.
Místní Agenda 21
MA21 je mezinárodní program zavádění zásad udržitelného rozvoje na místní úrovni, který vychází ze závěrů mezinárodního Summitu Země v Rio de Janeiru v roce 1992. Těžištěm MA21 je zapojování veřejnosti do plánování rozvoje obcí, měst a regionů. Kvalita MA21 v konkrétních podmínkách je hodnocena pomocí souboru jedenadvaceti kritérií.
Partnerství veřejného a soukromého sektoru
Spolupráce veřejného a soukromého sektoru se může uskutečňovat různými způsoby, za různým účelem a v různém rozsahu. Jednou ze specifických forem této spolupráce je Public Private Partnership (PPP). Tento pojem se využívá pro označení spolupráce, která vzniká za účelem využití zdrojů a schopností soukromého sektoru při zajištění veřejné infrastruktury nebo veřejných služeb.
Existují dva základní způsoby řešení PPP. V prvním případě obec nebo jiná veřejná instituce založí spolu se soukromou osobou samostatnou společnost, která realizuje a formou koncese potom provozuje provedenou investici. Ve druhém případě soukromý investor vloží finanční prostředky do vytvoření veřejně prospěšné stavby, tu potom spravuje a provozuje (veřejný sektor platí za "dostupnost služby").
Svaz měst a obcí
Svaz měst a obcí ČR je organizací, jejímiž členy jsou obce ve smyslu zákona o obcích. Základním cílem Svazu je hájit společné zájmy a práva obcí sdružených ve Svazu a vytvářet podmínky pro řešení problémů a otázek společných pro jeho členy. Svaz je otevřenou zájmovou nestranickou a nevládní organizací, založenou jako zájmové sdružení právnických osob.
Národní síť zdravých měst ČR
Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM) je zájmovým sdružením právnických osob. Členy jsou municipality, jejich sdružení nebo právnická osoba, která se rozhodne respektovat stanovy NSZM.
Přeshraniční impulzní centra
Přeshraniční impulzní (pobídková) centra (GIZ) jsou evropským pilotním projektem přeshraniční spolupráce regionů podél příhraničních oblastí Dolního Rakouska, České republiky, Slovenska a Maďarska, pomáhají překonávat hranice, a to jak technické, tak společenské.
Euroregiony
Přeshraniční spolupráce obcí a měst se rozvíjí v rámci tzv. euroregionů. Jejich cílem je překonávat hranice a postupně snížit význam státních hranic na úroveň správního členění s pozitivně stimulujícím účinkem na spolupráci. Pro existenci euroregionů, s výjimkou některých chart Rady Evropy, neexistuje právní opora, přesto si dokázaly vydobýt nemalý respekt.
Partnerská města a obce
Většina měst a řada obcí v ČR spolupracuje s partnerskými městy a obcemi v některém z evropských států, přitom není výjimkou spolupráce i s více městy či obcemi. Navázání partnerských vztahů mohou realizovat města či obce samy, případně mohou využít služeb Svazu měst a obcí ČR.
Zdroj:
4.7.2008 denik.obce.cz str. 0 Ostatní
Iva Galvasová a kol., Garep, spol. s r. o.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat