SROP není ROP: Tušení souvislostí

Nedávný press-trip, který pro média za několika uskutečněnými projekty podpořenými ze Společného regionálního operačního programu (SROP) uspořádala Regionální rada regionu soudržnosti Střední Čechy ve spolupráci se Středočeským krajem, napověděl, že už odeznělý program v mnohém předznamenal i současný Regionální operační program (ROP) Střední Čechy.

Například v Mělníku SROP významně pomohl uhradit proměnu tamního autobusového nádraží. Ve městě nad soutokem Vltavy s Labem sice zahájili jeho provoz teprve před třiceti lety, ale moderně pojaté veřejné autobusové dopravě a požadavkům na propojení místní a regionální dopravní obslužnosti už přestalo vyhovovat. Od roku 2001 proto město po etapách pro účely moderního autobusového terminálu vystavělo na nádraží novou budovu s veřejnými toaletami, odbavovací halu s čekárnou, bufetem, trafikou a informační kanceláří a zahájilo demolici starých objektů.

MODERNÍ TERMINÁL V MĚLNÍKU Od května 2005 do července 2006 následovala čtvrtá etapa, v níž zmizela původní rozlehlá asfaltová plocha nádraží včetně 44 stání a místo ní na polovičním prostoru vzniklo zastřešené nástupiště, zatímco zbylé prostranství opanovala veřejná zeleň. Tam, kde dříve z asfaltu vyčnívaly nevyužívané ostrůvky nástupišť, se teď táhnou zelené pásy s keřovými patry, čímž se snižuje prašnost a zvyšuje retenční schopnost celé plochy. Terminál je už přístupný imobilním uživatelům a dostal moderní informační systém. Čtvrtá etapa si vyžádala celkové uznatelné náklady přes 30 mil. Kč, přičemž prostřednictvím SROP na ni přišlo 22,5 milionu, zbytek uhradilo město.

Nyní terminál prochází už pátou etapou své modernizace. Město si ji hradí ze svého a v jejím rámci mj. vzniklo záchytné parkoviště pro cestující, kteří ke »svému« autobusovému spoji dojíždějí automobily. Ing. Pavla Veverková, která na mělnické radnici vykonává funkci euromanažerky, říká: »Jedním z monitorovacích ukazatelů projektu, které je třeba pět let od ukončení jeho realizace naplňovat, je i zvýšení množství osob přepravených veřejnou dopravou o 10 %. K 10. 11. 2004 jejich průměrný denní počet činil 6337. Letos je to denně však už 7136 cestujících, tedy o 12,6 % více. Věřím, že moderní terminál bude i nadále podněcovat zájem obyvatel Mělníka a celého regionu o využívání veřejné dopravy.«

Starosta Mgr. Miroslav Neuman zdůrazňuje, že Mělníku pro získání dotace ze SROP pomohl rok předtím zastupitelstvem přijatý strategický plán rozvoje města, mezi jehož globální cíle patří i funkční a bezpečný dopravní systém s odlišenou tranzitní dopravou od místní s důrazem na dopravní uzel a vyřešené parkování.

I ROP dnes mezi podporované aktivity mj. zahrnuje rekonstrukce, modernizace a budování nových bezbariérových přestupních terminálů veřejné dopravy stejně jako zřizování a rozšiřování odstavných ploch systému Park and Ride u autobusových terminálů.

MARINA VLTAVA V NELAHOZEVSI Sportovně rekreační areál Marina Vltava na levém břehu Vltavy pod nelahozevským zámkem v sousedství cyklostezky Praha–Drážďany je projektem ze zcela jiného soudku. S využitím peněz ze SROP soukromník Petr Kožený vybudoval ojedinělý areál zaměřený na vodní turistiku s přístavem, restaurací a ubytovacím komplexem a pojatý jako »vodní vstupní brána« nejen do mikroregionu Přemyslovské střední Čechy. Na projektu, na němž kromě několika soukromých subjektů participovala i obec Nelahozeves, je zřetelný princip partnerství, charakteristický i pro současný středočeský ROP.

Celkové uznatelné náklady projektu, jehož investiční část probíhala od července 2006 do června 2007, představovaly12,1 mil. Kč, z toho SROP poskytl 3,5 mil. Kč, přičemž částkou 1,5 mil. Kč přispěl i kraj. Výstupem projektu je mj. půjčovna lodí (motorových i kanoí a pramic), přístaviště s možností kotvení lodí a jejich opravami a servisem, stejně jako třeba příležitost najmout si k vyhlídkové plavbě či firemnímu večírku motorovou loď Carina pro 56 osob.

»Spolupracujeme se Sdružením obcí údolí Vltavy, které projevilo zájem, aby u nich byla možná zastávka jak osobních, tak turistických lodí,« svěřuje se Petr Kožený. »V Kralupech nad Vltavou už přístaviště i přístavní mola existují. A právě Kralupy spolu s Libčicemi, Řeží či pražskou Trojou o tyto aktivity projevují největší zájem. Jako soukromý subjekt se snažíme o rozvoj vodní cesty, ale koncepce osobní lodní dopravy musí být ucelená v celé ČR.«

Jakmile obce a města podél řeky vybudují alespoň jednoduchá přístavní mola pro současné přistávání nejméně jedné osobní lodi a dvou až tří turistických, výrazně to rozšíří jejich atraktivitu pro rekreační a turistické vyžití. Petr Kožený vypočítává: »Po vodní cestě by – jako je tomu masově třeba v Německu, připlouvali zájemci o historii, přírodní krásy, kulturu, zábavu, sport a relaxaci či o místní kulinářské speciality. Další turisté by se zase mohli přepravovat pravidelnou veřejnou osobní lodní dopravou a pak přesedlat na jízdní kola a vydat se po cyklostezkách v okolí řeky. « Ostatně Marina Vltava pamatuje i na tuto kategorii milovníků vodní turistiky a zároveň cykloturistiky a půjčuje i horská kola.

Projekt Petra Koženého byl podpořen v rámci Priority 4 SROP – Rozvoj cestovního ruchu. Nynější ROP na rozvoj cestovního ruchu sází ve své prioritní ose 2 ještě výrazněji. Programový dokument k ROP pak mj. poukazuje na fakt, že je třeba rozvíjet i proaktivní formy cestovního ruchu a vybavit k tomu region dosud chybějící infrastrukturou. I v tomto smyslu projekt v Nelahozevsi ukazuje směr a navíc dokládá, jak je při rozvoji turistiky a rekreace soukromý sektor závislý na veřejném – a naopak. 

Zdroj:  4.8.2008    Moderní obec    str. 20   Evropská unie     IVAN RYŠAVÝ    

Brownfieldy: pomohou evropské fondy

 
O dotace na zanedbané plochy je obrovský zájem, ministerstvo na ně chce přidat peníze
NEMOVITOSTI
Po dlouhých letech odkladů přichází na zítřejší jednání vlády Národní strategie regenerace brownfieldů. Dokument má vytyčit přístup státu k tisícům hektarů zanedbaných ploch, které jsou pozůstatky po působení vojáků, průmyslové či zemědělské výroby.
Agentura CzechInvest lokalizovala 2355 brownfieldů na rozloze 10 326 hektarů. „Hrubý odhad nákladů na revitalizaci těchto lokalit je 200 miliard korun,“ uvádí se v Národní strategii regenerace brownfieldů, kterou má E15 k dispozici. Vysoké náklady na rekultivaci území, jež se často potýkají s vážnými ekologickými zátěžemi, odrazují soukromé investory.
Ministerstvo průmyslu a obchodu, které strategii zpracovalo, stanovuje do roku 2013 tři hlavní cíle: maximální využití peněz z evropských fondů, možnost regenerace brownfieldů pro jiné než průmyslové využití, profesionálnější přístup veřejné správy.
Z programu EU Nemovitosti je letos možné získat celkem dvě miliardy korun. „Po tříměsíčním příjmu žádostí o dotace na vznik a rozvoj podnikatelských nemovitostí je zřejmé, že zájem podnikatelů je obrovský. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto již zvažuje navýšení alokace na tuto výzvu,“ informovala Lucie Králová, mluvčí CzechInvestu. Výše dotací se liší podle žadatele. „Pokud jde o velký podnik nad 250 zaměstnanců, dotace činí 40 procent nákladů. Ty mohou zahrnovat nákup pozemků a budov, jejich úpravu či projektovou dokumentaci. U středních podniků se hradí 50 procent. Malé podniky s méně než 50 zaměstnanci získávají dotace ve výši 60 procent z celkových způsobilých výdajů,“ vysvětluje Zdeněk Jana z Evropského kompetenčního centra UniCredit Bank. Obce, města, kraje a projekty, které nemají komerční charakter, získávají dotaci 92,5 procenta. Základní podmínkou je, že žadatel musí vlastnit objekt, jehož se projekt týká.
K regeneraci bývalých vojenských areálů je určený dotační program ministerstva pro místní rozvoj (MMR). Zájem o něj, přestože ho mohou využívat pouze obce, letos výrazně vzrostl. „Na stole máme žádosti, jejichž vyřízení, pokud splní podmínky, by si vyžádalo 300 milionů korun. K dispozici ale máme jen 130 milionů,“ uvedl na semináři Stavebního fóra Jan Pátek z MMR.

Zdroj: 8.7.2008 E15 str. 4 Události

Jak správně postupovat při zadávání veřejných zakázek

Jak správně postupovat při zadávání veřejných zakázek

Přestože existuje zákon o veřejných zakázkách a podrobné metodiky, často dochází k omylům a přehmatům, které mnohdy končí vysokými pokutami či dokonce odebráním dotací. Jak se tomu vyhnout?

Zadávání veřejných zakázek se mnohdy může nezasvěcenému zdát jako relativně jednoduchá činnost – máme přece zákon o veřejných zakázkách, který by měl každému zadavateli jasně a srozumitelně osvětlit veškerá úskalí zadavatelského procesu a určit správný postup pro výběr toho nejvhodnějšího dodavatele. Proč ovšem potom dochází při zadávání a přidělování veřejných zakázek k tolika omylům a přehmatům, které navíc často končí i pokutou udělenou Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže?

Zákon je základním pilířem

Zákon o veřejných zakázkách sice máme, ale ne všechna ustanovení jsou zcela jasná a jednoznačně vysvětlitelná. Existují sice podrobné a kvalitní metodiky, ty však nemohou řešit veškeré možnosti, které v praxi nastávají. Navíc funguje mnoho poradenských firem tvářících se jako vysoce odborné a přejímající veškerou odpovědnost za zadavatele, ale skutečnost je často jiná. Dojde-li potom k problémům, musí zadavatel mnohdy obhájit zadávací řízení sám, aniž by ze sebe mohl sejmout zákonem stanovenou odpovědnost za své konání a prokázat, na čí radu provedl dané úkony. Abychom alespoň lehce nastínili, v čem tkví největší problémy při realizaci veřejných zakázek a především jak se jim vyhnout, pokusíme se na následujících řádcích vypracovat jakýsi stručný úvod do problematiky veřejného zadávání.

Ta je legislativně ošetřena zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon“), který byl vytvořen v návaznosti na předchozí právní úpravy veřejných zakázek ČR a na závazné legislativní normy Evropské unie. Je základním a závazným pilířem, každý zadavatel by jej měl dopodrobna znát, a to včetně komentářů a metodických výkladů renomovaných právních autorit.

Nebo by měl alespoň vědět, kam se obrátit se žádostí o kvalifikovanou radu a odbornou pomoc.

Rovné zacházení a transparentnost

Veřejná zakázka je v zákoně definována jako zakázka na dodávky, služby nebo stavební práce zadávaná osobou, která je zadavatelem veřejných zakázek, a realizovaná za úplatu (i nepeněžitou) na základě smlouvy s jedním nebo více dodavateli. V zákoně není stanoven žádný finanční limit vymezující tento pojem, takže veřejnou zakázkou je každá zakázka, a to i v hodnotě pouhé 1 Kč. Ne všechny veřejné zakázky je ale nutné zadávat podle zákona. U zakázek malého rozsahu, které jsou vymezeny finančními limity u dodávek a služeb do 2 milionů Kč bez DPH a u stavebních pracích do 6 milionů Kč bez DPH, platí výjimka podle § 18 odst. 3 zákona a při zadávání těchto zakázek může zadavatel postupovat mimo režim zákona. Musí však dodržovat zásady § 6 zákona, tedy transparentnost, rovné zacházení a zákaz diskriminace.

Zásada transparentnosti znamená, že jakákoli zakázka musí být zadána co nejvíce průhledným způsobem, který umožňuje zpětnou přezkoumatelnost celého zadávacího řízení, tedy kontrolu průběhu veřejné zakázky. Naplněním této zásady je např. povinnost pořizovat o všech významných úkonech učiněných v průběhu veřejné zakázky dostatečnou písemnou dokumentaci, povinnost jasně a v dostatečném předstihu vymezit kritéria hodnocení nabídek dodavatelů a povinnost opatřovat všechna učiněná rozhodnutí řádným a dostatečným odůvodněním.

Zásada rovného zacházení předepisuje každému zadavateli v průběhu zadávání veřejné zakázky povinnost přistupovat stejně ke všem potenciálním dodavatelům. Zadavatel nesmí nikoho zvýhodňovat ani znevýhodňovat, musí všem podávat stejné informace a předem přesně definovat a zveřejňovat veškeré podmínky zadávacího řízení.

Zásada zákazu diskriminace znamená, že v průběhu veřejné zakázky je zadavatel povinen postupovat vždy tak, aby nedošlo k diskriminaci žádného z dodavatelů. Tato zásada ovšem nevylučuje stanovit přesné podmínky účasti v řízení, které musí jednak umožnit výběr nejvhodnějšího uchazeče, jednak nesmí uzavřít přístup jinému dodavateli do řízení z důvodů, které např. nesouvisejí s předmětem veřejné zakázky. Zásadu zákazu diskriminace je třeba důsledně uplatňovat nejen ve vztahu k dodavatelům z ČR, ale také ve vztahu k zahraničním dodavatelům.

Dodávky, služby, nebo stavba

Zadavatel je také povinen před vyhlášením veřejné zakázky vymezit předmět plnění a stanovit její předpokládanou hodnotu.

Proto je nutné nejprve vědět, co budeme v rámci plnění požadovat a podle toho zařadit, zda se jedná o veřejnou zakázku na dodávky, na služby, nebo na stavební práce. Veřejnou zakázkou na dodávky je zakázka, jejímž předmětem je pořízení věci nebo zboží, zejména formou koupě, koupě na splátky, nájmu nebo leasingu (nájmu s právem následné koupě). Jedná se především o pořízení věcí movitých na základě kupní smlouvy a smlouvy o dílo a spadá sem rovněž nákup energií.

Veřejné zakázky na stavební práce jsou zakázky, jejichž předmětem plnění je provedení stavebních prací, případně i s nimi související projektová nebo inženýrská činnost, a zhotovení stavby, která je jako celek schopna plnit samostatnou ekonomickou nebo technickou funkci. Veřejné zakázky na služby mají tzv. negativní vymezení, tedy to, co není dodávkou či stavební prací, je veřejnou zakázkou na služby. Služby se dělí do kategorií uvedených v příloze č. 1 a 2 zákona.

Důležitý je druh zadávacího řízení

Následně je nutné určit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky a podle její výše zvolit správný limitní režim – zadání nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky nebo veřejné zakázky malého rozsahu. Poté musí zadavatel na základě příslušných ustanovení zákona zvolit správný druh zadávacího řízení, podle kterého bude při zadávání veřejné zakázky postupovat. V zákoně je definováno šest druhů zadávacích řízení – otevřené řízení, užší řízení, jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, soutěžní dialog a zjednodušené podlimitní řízení. Pro každé z nich předepisuje zákon závazný procesní postup, který zadavatel musí použít. Otevřené řízení lze použít vždy a bez omezení. Veřejná zakázka je v tomto případě vyhlášena prostřednictvím oznámení zveřejněném v Informačním systému veřejných zakázek, uveřejňovacím subsystému. Zadávacího řízení se může zúčastnit každý dodavatel, musí pouze splnit zadávací podmínky určené zákonem a zadavatelem. Zadání veřejné zakázky v otevřeném řízení je nejtransparentnějším způsobem zadání veřejné zakázky.

Užší řízení je také možno použít bez omezení a bez splnění jakýchkoli dalších zákonných podmínek. Liší se v tom, že je dvoukolové, dochází při něm k omezení počtu zájemců (např. na základě kvalifikace nebo losem apod.). Jeho nevýhodou je delší celkový průběh, větší nebezpečí chybného úkonu zadavatele, náročnější administrativa i větší pravděpodobnost podání námitek.

Aféra při losování v jednom známém lázeňském městě je všeobecně známá.

Nejčastější je podlimitní řízení

Soutěžní dialog je nový druh zadávacího řízení založený na principu jednání s dodavateli s cílem nalézt vhodné řešení dané veřejné zakázky a určený pouze pro zadávání veřejných zakázek se zvláště složitým předmětem plnění, kdy zadavatel není objektivně schopen vymezit technické, právní nebo finanční podmínky v souladu s požadavky zákona. Je ukončen výzvou k podání nabídek.

Zjednodušené podlimitní řízení se používá pouze pro zadávání podlimitních veřejných zakázek, které jsou v případě zakázek na stavební práce ještě finančně omezeny částkou do 20 mil. Kč bez DPH (§ 25).

Jedná se o přímou výzvu nejméně pěti zájemcům, které zadavatel obesílá. Tuto výzvu je také nutné po dobu trvání lhůty pro podání nabídek zveřejnit a umožnit tak účast i jiným uchazečům, přestože nebyli mezi původně obeslanými.

V tomto zadávacím řízení je lhůta pro podání nabídek v minimálním počtu 15 dnů. Z hlediska zákona se jedná o nejjednodušší a nejčastěji používané zadávací řízení, přesto i v něm dochází k mnoha prohřeškům a chybám. Jednací řízení s uveřejněním a jednací řízení bez uveřejnění může zadavatel použít pouze v případě splnění zvláštních podmínek taxativně určených zákonem (§ 22 a § 23).

Hrozí velké pokuty a ztráta dotace

Který z druhů zadávacího řízení zadavatel použije a jakým způsobem bude při zadávání veřejné zakázky aplikovat ustanovení zákona podle příslušného druhu zadávacího řízení, je klíčovým faktorem pro správné zadání veřejné zakázky a úspěšnou realizaci zadavatelem zamýšleného projektu. Proto je nanejvýše důležité, aby zadavatel disponoval dostatečnými legislativními znalostmi i praktickými zkušenostmi, nebo se případně nechal zastupovat kvalitní poradenskou společností, která mu v celém průběhu zadávacího řízení správný postup zajistí. Pokud totiž zadavatel nedodrží některá předepsaná zákonná ustanovení, vystavuje se nebezpečí udělení pokuty ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to i vyšší než 10 000 000 Kč.

Případně může přijít o získanou dotaci, neboť správný postup při výběrovém řízení je jednou z nejkontrolovanějších podmínek pro proplacení finančních prostředků z dotačních grantů. Bohužel právě nesprávné provedení výběrového řízení (nebo dokonce jeho neprovedení) a nedodržení základních zásad veřejného zadávání je jednou z nejčastějších chyb, kterých se příjemci dotací dopouštějí.

Tabulka

Tabulka: Finanční limity u veřejných zakázek (v Kč bez DPH)

Zadavatelé                                               Veřejná malého rozsahu zakázka zakázka Podlimitní veřejná           Nadlimitní zakázka veřejná

Česká příspěvkové republika organizace a státní          do 2 000 000 Kč                2 3 000 782 000 000 až Kč            nad 3 782 000 Kč

Územně samosprávní celky, jejich

příspěvkové právnické osoby organizace a jiné            do 2 000 000 Kč                2 5 000 857 000 000 až Kč            nad 5 857 000 Kč

Sektorový zadavatel                                      do 2 000 000 Kč                2 11 000 715 000 000 až Kč           nad 11 715 000 Kč

Veřejné zakázky na stavební

zadavatelů práce pro všechny druhy                       do 6 000 000 Kč                6 146 000 447 000 000 až Kč          nad 146 447 000 Kč

O autorovi| Vladimír Levandovský, projektový manažer, OTIDEA a. s. Kateřina Koláčková, certifikovaný lektor MMR v oblasti veřejných zakázek a koncesí

Zdroj: 7.7.2008    Parlamentní zpravodaj    str. 24   Evropské fondy a regionální rozvoj

Formy spolupráce obcí

Formy spolupráce obcí

Spolupráce je významným vztahem ve všech oblastech lidské společnosti. Umožňuje snadněji a účinněji dosáhnout potřebných výsledků a v řadě případů není možné cíle bez spolupráce dosáhnout vůbec. Regionální politika, která usiluje o snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony a zabezpečuje jejich harmonický rozvoj vyžaduje i nutnost spolupráce obcí.
Fenomén spolupráce obcí se tak stává důležitým faktorem rozvoje a většinou se předpokládá, že k rozvoji přispívá taková spolupráce, která je účelná a efektivní a má pozitivní dopad na rozvoj daného území. Jde o hledání vhodných zdrojů vnitřních i vnějších. Nejvíce chybí vlastní zdroje, a to jak personální, tak i materiální a zejména finanční. Nedostatek finančních prostředků se objevuje jako jeden z nejčastěji deklarovaných problémů, podmiňujících další rozvoj obcí a regionů. Po vstupu ČR do Evropské Unie se otevřely možnosti získávání "externí" podpory k realizaci rozvojových záměrů obcí i regionů, současně však narostly nároky na jejich schopnost využít zdroje pro zajištění kvalitních projektů.
Příprava takových projektů totiž vyžaduje kromě většího množství prostředků na spolufinancování i rozvinutí úzké spolupráce více subjektů. To vyvolalo prudký nárůst zakládání dobrovolných svazků obcí, nejčastěji označovaných jako mikroregiony. Vedle pozitivních dopadů však vícenásobné členství v různých uskupeních vede k rozmělnění zdrojů, úsilí i aktivit a u řady obcí je navíc pouze formální. Přetrvává zájem o prosazení především individuálních zájmů a ke skutečné spolupráci dochází zřídkakdy.
Ukazuje se rovněž, že ani současná organizační a právní forma umožňující různé podoby spolupráce obcí není plně dostačující. Značnou barierou funkční spolupráce obcí je i charakter jejich administrativní správy, se kterou se nejvíce potýkají zejména malé obce. Pro ně je však podmínkou úspěšného rozvoje právě možnost spolupráce a sdružování. Intenzita spolupráce obcí má však své hranice -- při zachování jejich individuální suverenity by neměla narušit možnost aplikace principu subsidiarity. To znamená, že obce by měly dělat to, co zvládnou nejlépe, činnosti vyžadující specifickou odbornost by měly být vykonávány na úrovních, kde je možno je vykonávat efektivněji.
Následný text jen stručně popisuje stávající formy spolupráce obcí. Širší výklad problematiky shrnuje publikace autorského kolektivu, vedeného Ivou Galvasovou, "Spolupráce obcí jako faktor rozvoje", která vychází z výzkumného projektu MMR ČR WB-07-05, řešeného společností GAREP.
Samostatná a přenesená působnost
Formy spolupráce představují jejich určitou právní a organizační podobu. Zásadní jsou však vztahy ke konkrétnímu účelu, které můžeme nejlépe členit podle území a spolupracujících subjektů (viz schema). Jednotlivé formy spolupráce mají různou náplň, která je tvořena širokou a různorodou škálou aktivit.
Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, mohou obce mezi sebou spolupracovat pouze při výkonu samostatné působnosti. Konkrétně mohou uzavřít smlouvu ke splnění konkrétního úkolu, vytvořit dobrovolný svazek obcí, nebo založit právnickou osobu (obchodní společnost, družstvo apod.).
Zakládání právnických osob dvěma nebo více obcemi je upraveno obchodním zákoníkem. Spolupráce obcí s právnickými a fyzickými osobami vychází z ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení. Ustanovení občanského zákoníku však nelze použít na spolupráci obcí mezi sebou s výjimkou úpravy registrace, zrušení a zániku svazku obcí.
Přes absenci možností spolupracovat v oblasti přenesené působnosti je možné na základě veřejnoprávní smlouvy svěřit část či celou přenesenou působnost k výkonu obci jiné. Týká se to však pouze takové přenesené působnosti, která je svěřena orgánům všech obcí. Smlouvu lze uzavřít pouze mezi obcemi v rámci jednoho správního obvodu obce s rozšířenou působností. Můžeme zde nalézt řadu prvků spolupráce a využití tohoto ustanovení může vést k úsporám prostředků. Problémem však je úhrada nákladů za výkon přenesených činností za situace, kdy příspěvek od státu nepokrývá celou částku.
Právní formy spolupráce -- obecnějším členěním forem spolupráce je přiřazení jednotlivých specifických forem spolupráce formám právním. Základním rozlišovacím hlediskem z pohledu zákona jsou zúčastněné subjekty. Je tak rozlišena spolupráce výhradně meziobecní a spolupráce jiných fyzických a právnických osob (tedy i obcí). Vztahy mezi konkrétními formami spolupráce a právními formami spolupráce přibližuje uvedená tabulka.
Tab.: Právní formy spolupráce obcí Právní forma Subjekty Norma x Konkrétní formy
Smlouva ke splnění konkrétního úkolu Pouze obce Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích -
Smlouva o vytvoření dobrovolného svazku obcí Pouze obce Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích svazky obcí
Společná právnická osoba obcí Pouze obce Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník -
Obchodní společnost* Fyzické i právnické osoby Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník -
Obecně prospěšná společnost Fyzické i právnické osoby Zák. č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech místní akční skupiny
Zájmové sdružení právnických osob Fyzické i právnické osoby Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník euroregiony, sdružení obcí, místní akční skupiny, Svaz měst a obcí ČR, Národní síť zdravých měst
Smlouva o sdružení Fyzické
i právnické osoby Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník euroregiony
Občanské sdružení Fyzické
i právnické osoby Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů místní akční skupiny
* Oblast podnikání obcí či vlastnictví strategického podílu v soukromém podniku tvoří svébytnou oblast, která je již mimo rámec předkládané publikace, x vždy ve znění pozdějších předpisů
Dobrovolný svazek obcí
je základní a nejtypičtější formou spolupráce obcí (nyní funguje v ČR cca 800 DSO). Obvykle vznikají pro územně ucelenou oblast, vymezenou přirozenými přírodními, technickými nebo historickými hranicemi. Členy svazků mohou být pouze obce; není možné, aby ve svazku byly sdruženy i jiné právnické či fyzické osoby. Přes řadu společných rysů jsou svazky obcí značně různorodou skupinou. Liší se jak účelem, tak intenzitou a náplní spolupráce.
Svazek obcí může společně vykonávat pouze záležitosti spadající do samostatné působnosti obcí a také činnosti pro ochranu a prosazování společných zájmů obcí. Společný výkon některých úkolů snižuje administrativní zatížení obcí, což bývá velmi účelné, zvláště jedná-li se o populačně malé obce. Předmětem činnosti svazků mohou být zejména úkoly v oblastech školství, sociální péče, zdravotnictví, ochrany životního prostředí, čistoty obce, sítí technického vybavení, dopravní obslužnosti, správy majetku obcí atd.
Přes řadu společných rysů jsou svazky obcí značně různorodou skupinou. Liší se jak účelem, tak intenzitou a náplní spolupráce. V případě účelu lze svazky rozlišit na monotematické svazky a na "mikroregiony", jak bývají nepřesně nazývány veškeré svazky obcí. Označení "mikroregion" je nejvíce vhodné pro takový svazek obcí, který zastřešuje poměrně kompaktní území s výraznými znaky socioekonomické a geografické sounáležitosti.
Společná právnická osoba
se zakládá v případě, že společný úkol obcí vyžaduje jejich stabilnější spolupráci -- jde o obchodní společnost (a. s., spol. s r. o.). Zakládání i činnost těchto právnických osob se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. V praxi se této formy využívá např. u dopravních podniků, tepláren, správy bytových domů, lesů a rybníků atd.
Smlouva ke splnění konkrétního úkolu
je poměrně nová forma, poprvé se objevila v roce 2000 a stala se však druhou nejvíce využívanou formou spolupráce -- týká se téměř poloviny obcí. Jako v případě dobrovolného svazku obcí mohou i smlouvu ke splnění konkrétního úkolu uzavírat pouze obce. Smlouva může být uzavřena mezi dvěma nebo více obcemi, na dobu určitou nebo neurčitou. Předmětem smlouvy je vždy zajištění konkrétního úkolu, který spadá do samostatné působnosti. Zpravidla se jedná o úkol, jehož plnění přesahuje hranice obce (vybudování stavby ke společnému užívání, zajištění sběru a odvozu domovního odpadu apod.). Předmětem smlouvy ale není vznik právnické osoby, ta může vzniknout pouze na základě obchodního zákoníku.
Místní akční skupiny
Rozvinutí principu partnerství, spočívajícího ve funkční spolupráci různých subjektů v území, umožňují místní akční skupiny (MAS). Jsou to uskupení vytyčená v rámci iniciativy LEADER, která spojují subjekty veřejného i soukromého sektoru působící v daném území. Na úrovni rozhodování musí tvořit zástupci soukromého sektoru nejméně 50 % z místního partnerství. Nejčastější právní formou MAS je občanské sdružení.
Místní Agenda 21
MA21 je mezinárodní program zavádění zásad udržitelného rozvoje na místní úrovni, který vychází ze závěrů mezinárodního Summitu Země v Rio de Janeiru v roce 1992. Těžištěm MA21 je zapojování veřejnosti do plánování rozvoje obcí, měst a regionů. Kvalita MA21 v konkrétních podmínkách je hodnocena pomocí souboru jedenadvaceti kritérií.
Partnerství veřejného a soukromého sektoru
Spolupráce veřejného a soukromého sektoru se může uskutečňovat různými způsoby, za různým účelem a v různém rozsahu. Jednou ze specifických forem této spolupráce je Public Private Partnership (PPP). Tento pojem se využívá pro označení spolupráce, která vzniká za účelem využití zdrojů a schopností soukromého sektoru při zajištění veřejné infrastruktury nebo veřejných služeb.
Existují dva základní způsoby řešení PPP. V prvním případě obec nebo jiná veřejná instituce založí spolu se soukromou osobou samostatnou společnost, která realizuje a formou koncese potom provozuje provedenou investici. Ve druhém případě soukromý investor vloží finanční prostředky do vytvoření veřejně prospěšné stavby, tu potom spravuje a provozuje (veřejný sektor platí za "dostupnost služby").
Svaz měst a obcí
Svaz měst a obcí ČR je organizací, jejímiž členy jsou obce ve smyslu zákona o obcích. Základním cílem Svazu je hájit společné zájmy a práva obcí sdružených ve Svazu a vytvářet podmínky pro řešení problémů a otázek společných pro jeho členy. Svaz je otevřenou zájmovou nestranickou a nevládní organizací, založenou jako zájmové sdružení právnických osob.
Národní síť zdravých měst ČR
Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM) je zájmovým sdružením právnických osob. Členy jsou municipality, jejich sdružení nebo právnická osoba, která se rozhodne respektovat stanovy NSZM.
Přeshraniční impulzní centra
Přeshraniční impulzní (pobídková) centra (GIZ) jsou evropským pilotním projektem přeshraniční spolupráce regionů podél příhraničních oblastí Dolního Rakouska, České republiky, Slovenska a Maďarska, pomáhají překonávat hranice, a to jak technické, tak společenské.
Euroregiony
Přeshraniční spolupráce obcí a měst se rozvíjí v rámci tzv. euroregionů. Jejich cílem je překonávat hranice a postupně snížit význam státních hranic na úroveň správního členění s pozitivně stimulujícím účinkem na spolupráci. Pro existenci euroregionů, s výjimkou některých chart Rady Evropy, neexistuje právní opora, přesto si dokázaly vydobýt nemalý respekt.
Partnerská města a obce
Většina měst a řada obcí v ČR spolupracuje s partnerskými městy a obcemi v některém z evropských států, přitom není výjimkou spolupráce i s více městy či obcemi. Navázání partnerských vztahů mohou realizovat města či obce samy, případně mohou využít služeb Svazu měst a obcí ČR.

Zdroj:

4.7.2008 denik.obce.cz str. 0 Ostatní
  Iva Galvasová a kol., Garep, spol. s r. o.

Banka ČMZRB loni zvýšila zisk na 795 milionů korun

Praha Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), specializovaná banka státu na podporu malého a středního podnikání, loni zvýšila čistý zisk takřka o osm procent na 795 milionů korun. Předloni hospodařila se ziskem po zdanění 738 milionů korun.
Celkové výnosy bance přitom loni v porovnání s předloňskem klesly takřka o 400 milionů korun na 5,5 miliardy korun. Obchodní činnost nepříznivě ovlivnil i opožděný náběh programů podpory malého a středního podnikání financovaných ze strukturálních fondů EU.
V novém programovacím období strukturálních fondů, které končí rokem 2013, by měla Českomoravská záruční a rozvojová banka spolufinancovat úvěrové programy pro malé a střední podnikatele sumou více než 1,7 miliardy korun.
Ze státního programu půjde na tyto programy 8,2 miliardy korun. Tyto peníze by měly umožnit až devíti tisícům podnikatelům přístup k vnějším zdrojům na zahájení či rozvoj podnikání, uvedl loni ředitel banky Ladislav Macka.
Většinově ČMZRB vlastní stát a další podíly drží také Česká spořitelna, Komerční banka a ČSOB. Základní kapitál banky je 2,132 miliardy korun.
***
Hospodářské výsledky
Českomoravské záruční a rozvojové banky
                                            2007    2006    2005
Zisk po zdanění (mil. Kč) 795        738      1176
Výnosy (mld. Kč)             5,501   5,892    6,597
Objem bilance (mld. Kč) 57,055 51,707 47,835
Pramen ČMZRB
Úvěrové programy pro podnikatele banka podporuje sumou více než 1,7 miliardy korun

Zdroj: 1.7.2008 E15 str. 13 Byznys

Integrované plány rozvoje měst

Komplexní přístup, obsahová a časová provázanost, vyvážená kombinace tvrdých a měkkých projektů a aktivní spolupráce veřejného a soukromého sektoru -- to jsou stěžejní parametry Integrovaného plánu rozvoje města (IPRM). Jeho zásady vycházejí z Lipské charty o udržitelných evropských městech, ve které se ministři členských států EU dohodli na společných principech a strategiích politiky urbánního rozvoje.
Integrovaným plánem rozvoje města se rozumí logicky ucelený souhrn dílčích projektů, které jsou realizovány buď ve vybrané, problémové zóně města nebo integrovaně, na celém jeho území a v rámci konkrétního tématu (veřejná doprava, zeleň apod.). IPRM naplňuje základní principy politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU, jimiž jsou koncentrace na nejslabší nebo nosný článek, partnerství státní správy, samosprávy, neziskových nevládních organizací a soukromého sektoru a zvláště programování (soulad s vyššími programovými dokumenty).
V podmínkách ČR mají města nad padesát tisíc obyvatel, známé také jako "póly růstu" povinnost zpracovat IPRM a jeho prostřednictvím představit postup řešení problémů svých rozvojových oblastí. IPRM je tak podmínkou úspěšnosti projektových žádostí ve vybrané oblasti podpory Regionálního operačního programu. IPRM zároveň musí navazovat na strategii rozvoje města.
Strategie a konkrétní projekty
Pokud je příprava IPRM "povinností" pouze měst nad 50 tisíc obyvatel -- výjimkou je opatření 5.2 Integrovaného operačního programu, kde je IPRM vyžadován i od měst nad 20 tisíc obyvatel -- nabízí se otázka, jak koordinovat rozvojové aktivity malých a středně velkých měst. IPRM nelze chápat jako povinnou přílohu žádosti o dotaci z operačního programu, ale jako metodu stanovení postupu města na střednědobé období v určité rozvojové oblasti, případně ve vymezené lokalitě. IPRM by se měl prioritně stát spojovacím článkem mezi strategií rozvoje města a konkrétními projekty, tj. dokumentem, který zohledňuje dostupnost finančních zdrojů a řeší řízení procesu.
Ve většině případů je strategie navržena tak, aby obecně zahrnovala veškeré oblasti rozvoje města a vždy tak existovala možnost odkazu na některou její část při předkládání žádosti o dotaci pro individuální projekt, přinášející možné bodové zvýhodnění při hodnocení projektu. Individuální projekty jsou zase často navrhovány bez návaznosti na stanovené strategické cíle a pouze podle toho, ve kterém operačním programu je zrovna možné získat dotaci. V takovém případě lze těžko mluvit o integrovanosti projektů a synergickém efektu investovaných prostředků.
Menší města mají v tomto smyslu dvě výhody. Na jednu stranu mohou využít doporučených metodických postupů, tzv. Vademecum, na druhou stranu se nemusí při tvorbě IPRM obsahově vymezovat, na rozdíl od "pólů růstu", které mohou získat dotace pro dílčí projekty v rámci IPRM pouze z oblasti podpory "rozvoj regionálních center" Regionálního operačního programu. Menší města tak mohou lépe naplňovat zásady Lipské charty, které jinak musí být v "povinných" IPRM výrazně modifikovány. Už i samotná praxe ukazuje, že metodické postupy pro IPRM lze v menších městech využít také. Například šestnáctitisícový Klášterec nad Ohří se právě touto cestou již vydal.
Příklad Klášterce nad Ohří Klášterec nad Ohří
Na rozdíl od většiny velkých měst nevnímá Klášterec nad Ohří IPRM jen jako podmínku pro možnost čerpání dotací z ROP (IOP). Vedení města chápe IPRM jako nástroj pro efektivní řízení svých rozvojových aktivit a projektů a rozhodlo se tedy při zpracování plánu využít stejných postupů, jakými se řídí velká města. Souběžná mobilizace veřejných a soukromých zdrojů, jakožto jeden z nezpochybnitelných přínosů IPRM, patří mezi obecné cíle. Přidanou hodnotou je pozitivní zviditelnění města v očích hodnotitelů projektů, kteří v projektových žádostech vždy hledají návaznost na existující koncepce a strategie, což IPRM díky své ucelenosti bezpochyby umožňuje.
Prvním rozhodnutím, které město musí učinit, je výběr strategického tématu nebo lokality, jenž chce skrze IPRM rozvíjet. "Městských zájmů" bývá hned několik, takže výběr nemusí být snadný. V této souvislosti by však mělo být splněno několik základních podmínek. Zvolená lokalita nebo nosné téma musejí mít v první řadě zásadní vliv na rozvoj města, dále by měly řešit dlouhodobý problém (demografický, ekologický, hospodářský).
V Klášterci nad Ohří jsou klíčovými nositeli rozvoje zejména lázeňství a cestovní ruch. Díky koncepčnímu přístupu tamní radnice se již podařilo rozvoj lázeňství podpořit nemalým přísunem finančních prostředků z evropských fondů. V poslední době to byla zejména investice do lázeňské infrastruktury v historickém centru města, která i díky dotacím z předvstupního programu Phare, strukturálním fondům a dotacím MMR dosáhla v posledních pěti letech zhruba 200 milionů Kč. Nyní má Klášterec nad Ohří ambice pokračovat v zatraktivnění lázeňského areálu. Připravuje další rozšíření lázeňské zóny, regeneraci zámeckého areálu či rekonstrukci barokního špitálu a jeho přestavbu na multifunkční, turisticky využívanou budovu. Integrovaný plán rozvoje města zaměřený právě na oblast lázeňství a cestovního ruchu bude s velkou pravděpodobností hlavním mostem mezi odvážnými plány a složitou realizací.
Závěrem
Bez ohledu na časovou a tedy i finanční nákladnost zpracování IPRM lze očekávat, že se jejich uplatnění bude rozšiřovat napříč českými samosprávami. Jejich využitelnost se tak stává hlavně otázkou zralé úvahy čelních představitelů měst, která vychází z ochoty investovat do tvorby strategií a plánů. Bez nich se město sice bude rozvíjet, ale tempo rozvoje a tedy zlepšování kvality života místních občanů může být limitováno nesystémovým rozhodováním a neefektivním řízením projektů. Dlouhodobým cílem tedy je, aby se integrované plány rozvoje staly standardním nástrojem pro rozvoj města a nezůstaly jen povinnou, formální přílohou projektové žádosti.

Zdroj: 
24.6.2008 denik.obce.cz str. 0 Regiony
  David Koppitz, Ing. Zdeněk Výborný, MEPCO, Mezinárodní porad Ministerstvo pro místní rozvoj  

Ministerstvo měnilo pravidla SROP v průběhu řízení

TISKOVÁ ZPRÁVA NKÚ– 9. června 2008 

Podrobná zpráva ke stažení zde

Cílem kontrolorů Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) bylo prověřit poskytování, čerpání a užití finančních prostředků určených v rámci Společného regionálního operačního programu (SROP) na rozvoj cestovního ruchu a na regeneraci a revitalizaci vybraných měst. V řízení částí SROP zaměřených na podporu regenerace a revitalizace vybraných měst a cestovního ruchu byly zjištěny systémové nedostatky. U příjemců podpory byly nedostatky méně významného charakteru. 

„U Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) docházelo v průběhu řízení ke změnám pravidel pro žadatele a příjemce podpor. Od příjemců podpor nebylo vyžadováno plnění některých podmínek stanovených v Rozhodnutích, Podmínkách a Smlouvách. Také stanovení indikátorů a ukazatelů pro hodnocení přínosu opatření a projektů bylo nejednoznačné. To pak způsobilo nevěrohodné průběžné hodnocení přínosů,“ řekl prezident NKÚ František Dohnal.

Do doby ukončení kontroly vydalo MMR postupně devět verzí programového dodatku, deset verzí operačního manuálu SROP a deset verzí operačního manuálu pro grantová schémata. Pro každé z osmi kol výzev pro předkládání žádostí o podporu měnilo i příručku pro žadatele a příručku pro příjemce. Změny se týkaly např. zařazení nového subjektu mezi přijatelné příjemce podpory a její konečné uživatele, pojištění majetku pořízeného z dotace, kritérií výběru žádostí a minimální přípustné výše uznatelných nákladů projektů. Pro příjemce podpory i následnou kontrolu byla orientace v pravidlech programu složitá.

Jak dále uvedl Dohnal, ze SROP nebyl podpořen jeden z cílů koncepce cestovního ruchu - vybudování národního informačního a rezervačního systému cestovního ruchu včetně provázanosti turistických informačních center, přestože s takovou podporou programová dokumentace uvažovala. Ve vazbě na výši podpory nebylo dostatečně ověřováno, zda investiční projekty po ukončení realizace přinášejí výnos.

„Ministerstvo pro místní rozvoj by se mělo u dalších programů v novém programovém období 2007 až 2013 zaměřit na jednoznačné nastavení pravidel. Vytvořit účinný systém hodnocení pomocí agregovatelných a kvantifikovatelných ukazatelů, s průkazným stanovením očekávaných a skutečných hodnot. Samozřejmě by mělo i ověřovat výnosy z projektů ve vztahu k výši podpory,“ uvedl prezident Dohnal.

Kontrolovaným obdobím byly roky 2004 až 2007, v případě věcných souvislostí i období předcházející a následující. Kontrola byla provedena v době od září 2007 do března 2008. Kontrolovanými osobami byly Ministerstvo pro místní rozvoj, Centrum pro regionální rozvoj ČR a vybraní příjemci podpory (seznam viz informace z kontrolní akce).

Kontrolní akce byla zařazena do plánu kontrolní činnosti NKÚ na rok 2007 pod číslem 07/23. Kontrolní akci řídila a kontrolní závěr vypracovala členka NKÚ Mgr. Marie Hošková.

Radka Burketová
tisková mluvčí
Nejvyšší kontrolní úřad