Světová finanční krize, evropské předsednictví a kongres ODS

Důvody světové finanční krize již byly jasně definovány. Stejně tak se hodně mluvilo i o jejím dopadu na české hospodářství. Jaké oblasti krize zasáhne nejvíc a co může vláda udělat pro to, aby její dopad na naši ekonomiku byl co nejméně ničivý? Nejenom o tom jsme hovořili s předsedou hospodářského výboru sněmovny Oldřichem Vojířem. V exkluzivním rozhovoru pro Deník jsme se dotázali i na blížící se evropské předsednictví naší země a na kongres ODS.
* Světová finanční krize má jasně definované důvody a o jejích dopadech na českou ekonomiku se hovoří jako o minimálních. Které oblasti našeho hospodářství podle vás zasáhne nejvíce a kterým se téměř vyhne?
Dopad krize na české hospodářství není tak ničivý jako u ostatních zemí proto, že naše banky neměly tolik rizikových investic, jako například banky v USA. Právní a kontrolní mechanismy bankovního sektoru jsou poměrně dobře nastaveny, takže české banky lze považovat za stabilní. Jiná situace bude v oblasti výroby a služeb. Zde se zpomalení ekonomiky nevyhneme. Zpomalení zasáhne především sektor strojírenství, stavebnictví, určitě i automobilový průmysl a sekundárně také další oblasti (např. textilní a kožedělný průmysl). Díky nižší nákupní aktivitě obyvatel se sníží i výroba v oblasti spotřebního zboží.
* Vyjmenoval jste několik oblastí. Které krize postihne nejcitlivěji?
Podle mého názoru bude nejhůře zasažen export našich výrobku a technologických celků a s tím souvisící oblast strojírenství. V sektoru stavebnictví se nemusíme obávat o firmy, zabývající se dopravní infrastrukturou. V hospodářském výboru jsme schválili rozpočet SFDI pro příští rok, a ten činí 83 miliard korun (bez převáděných meziročních prostředků), což je o 4 miliardy méně, než v loňském roce. Na druhou stranu ale zrychlujeme čerpání evropských peněz do této kapitoly z 22 miliard na 26,5 miliardy korun. Více se obávám o firmy, zabývající se pozemním stavitelstvím (výstavbou výrobních hal nebo rodinných domů a bytů).
* Máte nějaký recept na to, jak by mohla vláda pomoci dopad finanční krize na pozemní stavitelství řešit?
Jak jistě víte, existuje státní fond rozvoje bydlení. Ten je sice v tuto chvíli téměř vyprázdněn, ale kdybychom do něj převedli finanční prostředky a s jeho pomocí zahájili výstavbu stabilizačních bytů, měly by o práci postaráno i firmy, zabývající se pozemním stavitelstvím. Mluvím o bytech pro profese, které v tom kterém regionu chybí – ať již jsou to učitelé, zdravotní personál, policisté a podobně. O tom, pro koho budou byty určeny, by si rozhodovaly obce a města. Stabilizační byty by navíc následně mohly rozhýbat trh s byty, ale také by podpořily migraci za prací.
* Mluvili jsme o problémech, které mohou nastat v exportu. Jakou pomoc státu vidíte v této oblasti?
Prostřednictvím hospodářského výboru sněmovny jsem požádal ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, aby se pokusil o koordinaci činností jemu podléhajících institucí, jako jsou CzechInvest, Czech Trade, Českou exportní banku, EGAP, popřípadě obchodní zastoupení na našich ambasádách. Z nich bychom mohli vytvořit týmy, které nám pomohou zaměřit se na jednotlivé zahraniční trhy a využít svých odborných zkušeností, informací a také finačních prostředků pro podporu našeho vývozu. V praxi bychom se měli zaměřit především na strojírenství, neboť tyto firmy vyvážejí produkty do zemí, ve kterých je již sekundární dopad finanční krize znatelný.
* Jak se krize projeví v sociální oblasti a jak ve státním rozpočtu?
V sociální oblasti je zřejmé, že nás čeká asi jednoprocentní nárůst nezaměstnanosti. To bude mít dopad i na výdaje ze státního rozpočtu. A jelikož vše je propojené, tak vyšší nezaměstnanost přináší nižší spotřebu, což může dopadnou i na cestovní kanceláře a další oblasti služeb. Pokud jde o samotný státní rozpočet, tak napětí poroste. Podle mého názoru bude jeho propad činit něco mezi 30 a 40 miliardami (vztaženo již k navrženému deficitu pro rok 2009). A to budeme muset nějak řešit – to znamená, že buď provedeme škrty ve výdajové části rozpočtu nebo navýšíme příjmy. Výdaje můžeme škrtat v provozní oblasti nebo v investicích. Z toho, co jsem řekl výše je jasné, že omezení investic by bylo cestou d o pekla. Další možností, jak získat peníze do státního rozpočtu, je dotažení privatizace některých firem, jako například ČSA. Tady vše záleží na tom, jestli budou případní investoři v dobré finanční kondici. Jsem proti tomu prodávat zdravé a dobré firmy pod cenou jenom proto, abychom snížili schodek státního rozpočtu.
* Kvapem se blíží naše předsednictví Evropské unii. Co můžeme Unii nabídnout a co chceme prosadit?
Pracuji v parlamentní koordinační skupině, která má za úkol připravit projekt na téma bezpečnost v oblasti energetiky. Můj návrh je založen na soběstačnosti každého jednotlivého státu. Podle něj by si každý stát Unie vytvořil svou síť energetických zdrojů, které by alokoval podle svých vlastních potřeb. Přebytky energií pak může prodávat na volném trhu. Určitě bychom měli prosazovat soběstačnost jednotlivých států Unie. Centralizovat moc do Bruselu a odtud jednotit Evropu není dobrou cestou.
* Co Lisabonská smlouva? Nebude to, že jsme ji ještě nepodepsali, překážkou při našem předsednictví EU?
To si nemyslím. Ústavní soud rozhodl, že tato smlouva není v rozporu s naší Ústavou a já jeho rozhodnutí respektuji. Mně vadí jiné věci, nejvíce snaha unifikovat oblast hospodářství a daňových předpisů. Tento krok by byl velmi nevýhodný pro slabší ekonomiky, jako je naše, která se k průměru dosahovaném v Unii ještě nepřiblížila. Je tu ještě jeden argument, který hovoří proti této aktivitě. Máme několik společných prvků, ale v čase jsme se vyvíjeli odlišně, máme jinou kulturu, historii, geografické podmínky, mentalitu, jiné ekonomické podmínky, výchozí hladiny atd. Evropští představitelé musí pochopit, že potřebujeme několik desítek let, než se - pokud vůbec - přiblížíme uspořádání v USA.
* Za pár dní vás čeká kongres ODS. Co se na něm bude řešit?

Kongres paradoxně nebude asi řešit jaké nové projekty máme nabídnout voličům, ani se asi nebude objektivně hovořit o výsledcích prohraných voleb, či o možnostech nápravy a řešení situace, aby k ní příště nedošlo. Bude spíš soubojem emocí než názorů. Stojím za Mirkem Topolánkem, a přál bych si, aby se jemu a především našim delegátům podařilo sestavit takové vedení, které nás provede touto složitou situací, sjednotí ODS a vrátí našim voličům jistotu, že umíme vládnout a že jsme akceschopní i v dnešní vládní koalici. Jakékoli jiné uspořádání je v tuto chvíli nemožné, pokud nechceme, aby se k moci vrátila ČSSD s Jiřím Paroubkem. Máme-li se vyrovnat s prohrou v krajských a senátních volbách, je nutné si přiznat, že jsme socialistům sami nabídli témata, že naše nejednotnost ve vedení, causy Tlustý – Morava, či jistá okoukanost již osm let vládnoucích představitelů na kraji přinesla v některých regionech až drtivou prohru. Samostatnou kapitolou je naše komunikace dovnitř strany a navenek s občany. Jak již zmínil předseda Topolánek, budeme muset použít i prvky krizového řízení. Zde se pak nabízí vrátit se k funkci výkonného místopředsedy, jak se už o tom některé naše oblasti zmínily. Ten by komunikoval nejen uvnitř strany, ale i navenek – přinášel by pro voliče konkrétní informace o tom, co se ODS s úspěchem podařilo z jejího volebního programu prosadit a co je případně důsledkem nutné koaliční dohody.

Zdroj: 4.12.2008 Pražský deník str. 12 Zpravodajství